 |
Únos mladé zpěvačky se zvrhne v surové mučení a
znásilňování…
Zpěvačka Toshiko má slibně rozjetou kariéru a je stále
populárnější. Což se jí však stane osudné. Vyhlédli si jí totiž dva únosci,
kteří ji násilně dovezou omámenou do svého bytu, kde ji sváží, mučí a
znásilňují. Šance na záchranu je mizivá a agresivita mužů nabývá na síle. Jejich
jedinou slabinou je psychická nerovnováha a příchod neznámé ženy, která si
rovněž libuje v S&M praktikách a uspokojování živým hadem…
Režie:
Shôgorô
Nishimura
Rok
výroby: 1980
Délka:
65
min
Země:
Japonsko
Alternativní
názvy: All Women Are Whores, White Uniform in Rope Hell
Hrají:
Junko Mabuki...(Toshiko)
Yuka Asagiri...(Yôko)
Yutaka Hayashi...(Uchimura)
Ken Mizoguchi...(Tsuda)
Shinshô Nakamaru...(Sayama)
...a další
Vysněná kariéra vám sice může přinést úspěch, ale dost
často se můžete stát terčem narušených psychopatů nebo otravných fanoušků. A
hlavní postava tohoto Pinku se dostane do spárů dvou šílenců – pomocníků při
točení fake tvorby, kteří již nadále nehodlají snášet ponižování ze strany
svých chlebodárců a rozhodnou se všechno to mučení a znásilňování vyzkoušet
doopravdy na vlastní pěst. I z toho důvodu unesou mladou zpěvačku, kterou
ve svém brlohu sváží, mučí a opakovaně znásilňují. Dokonce jim na pomoc přijde
tajemná žena se svým hadem.
Jeden by si řekl, že muselo jít o další nechutnou
podívanou, ale já vás trošku zklamu. Moc toho k vidění není, spoustu věcí
si musí divák domýšlet (jak znásilňování hadem, tak i to opravdové), protože
tentokrát nebylo zapotřebí žádných rozmazaných záběrů ani kostiček na intimních
partiích. Navíc se ke konci trochu přitvrdí a jeden z únosců doslova
uřízne penis tomu druhému, zatímco kopuluje – ale ani to není vidět.
Nishimura natočil během
své kariéry spousty lepších a drsnějších filmů než byl tento a proto odcházím i
částečně zklamán. Jasně, mělo to určitou formu ponuré atmosféry, mělo to i
jakýsi děj, ale jak už jsem řekl, divák si musel spoustu věcí domýšlet
(fantazírovat), navíc je tu i dost nudných pasáží a zlepšení přijde až
v samotném závěru. V mých očích jde o dost průměrnou záležitost,
která balancuje na hranici průměru a podprůměru. Viděl jsem už mnohem lepší a
drsnější Pinku – eiga.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat