 |
Hromadné znásilnění nebohé dívky na střeše činžáku se
záhy promění v obrovskou tragédii pro všechny zúčastněné…
Mladá dívka Poppo je brutálně znásilněna na střeše
činžovního domu čtveřicí násilníků. Vše zpovzdálí sledoval tichý chlapec Tsukio,
ze kterého měli všichni až dosud jen srandu. Zneuctěná Poppo jej následně
poprosí, zda by jí nemohl zabít, což však Tsukio odmítá. Mezi oběma outsidery
vzniká podivné pouto, které zpevňuje jejich pochmurná minulost i traumatizující
zážitky, kterými si museli oba projít. Jenomže jejich utrpení nemá být ještě
konec. Násilnici se vrací, aby dívku znovu znásilnili a Tsukio už nehodlá jen
tak nečině přihlížet…
Režie:
Kôji
Wakamatsu
Rok
výroby: 1969
Délka:
65
min
Země:
Japonsko
Alternativní
název: Go, Go, Second Time Virgin
Hrají:
Mimi Kozakura...(Poppo)
Michio Akiyama...(Tsukio)
...a další
Kôji Wakamatsu je jedním z průkopníků raného Pinku
eiga a jeho filmy se dodnes těší velké popularitě. Jeho soukromý život nebyl
žádné peříčko, pracoval pro Yakuzu, pobyl si ve vězení a k špinavosti a
násilí neměl nikdy daleko. Přestože nikdy nevystudoval žádnou filmařskou školu,
stal se coby režisér téměř „nesmrtelný“. K natočení tohoto filmu se nechal
inspirovat brutální smrtí Sharon Tate (jejíž fotografie se tu i objeví) a
jejími vrahy. Přestože se tento kousek nese především dosti dramatickém duchu a
nahota tu nehraje tak podstatnou roli, přestože je všudypřítomná, ve své druhé
polovině se změní v ryzí exploitation.
Krev bude stříkat opravdu všude, mrtvých se zde objeví
taky dost a je jen velká škoda, že se vše odbylo pouze na řezničinu kuchařským
nožem. Na tehdejší dobu celkem slušná práce, která ještě více okořenila již tak
až „depresivní“ atmosféru. To samé se však dá říci i o jakési formě sondy do
lidské duše (rozhovorů mezi Poppo a Tsukiem). Navíc se mi líbilo, že byl téměř
celý film natočený černobíle. Dodalo to tomu ještě určité kouzlo okamžiku a
hlavně celá umělecká stránka filmu byla skvostná.
Yuke yuke nidome no
shojo je jeden z těch filmů, který na vás udělá silný dojem – hlavně svým
celkovým pojetím, než jen brutalitou či nějakou bizarností. Což byl taky tvůrčí
záměr a tehdejší možnosti stejně nebyly tak pestré, jako je tomu dnes. Navíc
věřím, že by to filmu spíše ublížilo. Takhle jsem byl nadmíru spokojený, no a
tudíž si myslím, že nadprůměrné ohodnocení je zde zcela na místě.
Hodnocení:
70%
Žádné komentáře:
Okomentovat