Halloween (1978)

Kultovní klasika a průkopník slasheru jako takového přichází na scénu…

Roku 1963 teprve šestiletý chlapec Michael Myers brutálně ubodal během Halloweenu svou starší sestru Judith a následně byl dalších patnáct let držen v psychiatrické léčebně. Zde se o něj staral doktor Loomis, který se dle jeho slov s někým podobným nikdy nesetkal. Michael za celou dobu téměř nepromluvil, nikdy otevřeně nelitoval svého činu a vlastně ani nedokázal rozeznat dobro od zla. ON byl totiž ztělesněním samotného ZLA. Nyní den před Halloweenem se tomuto narušenému jedinci podaří uniknout z ústavu a doktor Loomis je přesvědčen, že jeho kroky povedou právě zpět do rodného města Haddonfieldu, aby zde pokračoval v zabíjení. Proto se vydává varovat nic netušící obyvatelé i šerifa města, ale přichází pozdě. Michael Myers si už právě vyhlédl své další oběti a jednou z nich je i mladá dívka Laurie, která se s tímto psychopatickým vrahem spojená více, než by se na první pohled mohlo zdát…

Režie: John Carpenter

Rok výroby: 1978

Délka: 91 min

Země: USA

Hrají:

Jamie Lee Curtis...(Laurie)

Donald Pleasence...(Dr. Loomis)

Tony Moran...(Michael Myers)

Nancy Kyes...(Annie)

P.J. Soles...(Lynda)

Brian Andrews...(Tommy)

...a další

Halloween je jedna z posledních „nejznámějších / kultovních“ hororových sérií, kterým jsem se až dosud záměrně vyhýbal, přestože jí mám doma „v šuplíku“ již řadu let. Do dnešního dne jsem snad viděl jen tento první díl a to hlavně díky jeho kultovnímu statusu. Se kterým bezesporu souhlasím, protože právě Carpenterův Halloween se stal základním pilířem slasheru a odstartoval zlatou a hlavně hojnou éru tohoto subžánru. Postava Michaela Myerse mi však tehdy prostě nepřirostla nějak k srdci (jako tomu bylo třeba u Freddyho nebo Jasona). Nevím proč, ale tento legendární zabiják si mé sympatie prostě moc nezískal.

Navíc jsem i po tolika letech narazil na několik nesrovnalostí (otazníků) v příběhu, které mi snad budou vysvětleny v následujících dílech. Protože tentokrát jsem pevně rozhodnutý, vidět všechny díly. Nicméně souhlasím s tím, že v tomto případě jde rozhodně o nadprůměrnou záležitost, která má velmi působivou atmosféru a hlavně úžasný hudební doprovod, který se mi doslova vryl pod kůži. Rovněž mám velkou slabost pro Jamie Lee Curtis a samozřejmě i Donalda Pleasence.

Asi nejvíc mi vadilo, že je tu docela dlouhá pasáž bez nějakých mordů, ale je mi jasné, že tohle je úplný zrod slasheru a Carpenter v té době ještě „testoval“, co všechno si může dovolit a co mu projde u diváků i kritiků. No a ve druhé polovině to rozbalil opravdu slušně. Atmosféra zhoustla, děvčata řvala a mrtvých přibývalo. Přesně jak to mám rád. Dokážu si živě představit, že v době vzniku tohle prostě byla pro většinu lidí opravdová pecka, dneska už se na to dívám spíše z nostalgického hlediska a hlavně dokážu ocenit tvůrčí přínos hororovému žánru. Jsem opravdu zvědavý, kam se tato série posune každým dalším dílem – hlavně kvůli příběhu.

Hodnocení:

80%