Hide and Seek (2005)

Změna prostředí jim měla pomoci hlavně po psychické stránce, jenže to dopadlo zcela obráceně…

Poté co Davidova manželka spáchá v koupelně sebevraždu, odstěhuje se uznávaný psycholog i s malou dcerkou Emily na venkov, aby zde oba začali znovu a zahojili své duševní rány. Děvčátko se však nedokáže ani zde zcela adaptovat a otec si začne dělat starosti z jejího chování. To že si vytvořila „imaginárního“ přítele Charlieho mu ze začátku nevadí, ale brzy začnou mnohem větší problémy…

Český název: Hra na schovávanou

Režie: John Polson

Rok výroby: 2005

Délka: 101 min

Země: USA / Německo

Hrají:

Robert De Niro …(David Callaway)

Dakota Fanning …(Emily Callaway)

Famke Janssen …(Katherine)

Elisabeth Shue …(Elizabeth)

Dylan Baker …(Šerif Hafferty)

…a další

Po spuštění filmu jsem zanedlouho zjistil, že jsem tohle už určitě viděl – ale asi mě to moc nezaujalo, protože teď jsem na něj narazil více méně náhodou (bylo prostě další na řadě v pořadníku). Začátek mě příjemně navnadil (já De Nira můžu), takže jsem se těšil kamže se příběh posune po odstěhovaní na venkov dál. Zvolené prostředí si mě hned získalo, stejně jako mladá Dakota. Ten její uhrančivý pohled místy vzbuzoval až hrůzu. Jenže velice brzy začala atmosféra dost stagnovat a mě se začaly v hlavě rodit velké obavy (že tohle asi nebude žádná pecka), které se v následujících minutách potvrdily. 

Filmů s podobnou tématikou existuje již celá řada, navíc většina z nich má mnohem ponuřejší děj a tady se něco pořádného začalo dít až na samotném konci, což už bylo dost pozdě. Profláknutá zápletka ničím nedokázala šokovat a pointu blbci prozradili již někde v polovině filmu (tedy asi ne každý si všimne těch do očí bijících náznaků v prostřední pasáži…), ale mě to doslova iritovalo. Přesto jsem tomu pořád dával šanci a těšil se na velkolepé finále. Leč to se nakonec nekonalo. Pořád jsem očekával nějaké výraznější zlepšení, nebo alespoň trošku toho „nude“, když už tam hrály Elisabeth Shue a Famke Janssen, jenže místo toho se všechno ještě více natahovalo a já se začal nudit.

U „psychologických thrillerů“ očekávám pořádnou atmosférickou jízdu, při které se posadím na prdel a mozek mi musí běžet na plné otáčky, ale tohle jsem bral jako takovou oddechovku (teda hlavně tu prostřední pasáž). Jinak samozřejmě Dakota Fanning patří k tomu nejlepšímu, co nám tento kousek nabídnul a předčila snad všechny své starší kolegy a kolegyně. Tohle děcko bych vážně nechtěl mít doma. V samotném závěru se dostavilo výrazné zlepšení (hlavně co se atmosféry týče), ale zároveň s ním přišla i trocha toho žánrového klišé. Takže je mi jasné, proč se mi hra na schovávanou zcela vykouřila z hlavy.

Hodnocení:
50%