 |
Dostaneš-li se do rukou psychopatickým sériovým vrahům,
tvoje šance na přežití je opravdu minimální… |
Tři učitelé Ed, Doris a Carl míří do Los Angeles na baseballový zápas Dodgers. Během cesty se jim však pokazí na autě chladič a tak zastaví na jednom zapadlém vrakovišti. Chtějí zde poprosit o náhradní díl, ale nikoho nemohou najít. Místo toho se sami dostávají do hledáčku hledaného psychopata a vraha Charlieho a jeho šílené přítelkyně Judy, kteří mají na svém kontě již několik mrtvých napříč státy. Ti je rozhodně nemají v plánu nechat odjet a tak musí trojice učitelů zkusit vymyslet nějaký plán, jak přežít…
Režie: James
Landis
Rok výroby: 1963
Délka: 92 min
Země: USA
Alternativní názvy: Profile
of Terror, Sweet Baby Charlie
Hrají:
Arch Hall Jr. ...(Charles A. 'Charlie' Tibbs)
Marilyn Manning...(Judy Bradshaw)
Helen Hovey...(Doris Page)
Richard Alden...(Ed Stiles)
Don Russell...(Carl Oliver)
...a další
Já prostě miluju staré filmy a tohle je další z řady,
které si okamžitě dávám mezi moje oblíbené. Je to sice místy trošku zdlouhavé a
najdou se zde i hluchá místa, ale jinak nám režisér Landis naservíroval velmi
dobrou psycho – brutální a především excelentně zahranou podívanou. Tyhle nekompromisní
kousky mají u mne vždy zelenou, zvláště když se pro ně stávají inspirací
skuteční sérioví vrazi, o kterých taky rád píšu články. V tomto případě Charles
Starkweather a Caril Ann Fugate. (mimochodem článek o těch dvou jsem rovněž
napsal).
Hlavní prim tu hraje hutná atmosféra (kterou se tvůrcům
místy podařilo vytvořit), pocit beznaděje, šílenost v očích obou
psychopatů a především bravurní herecký výkon Arche Halla Juniora, který byl jindy
mnohými kritizován a podceňován jako slabý herec. Tady však podal svůj životní
výkon. Kvalita stojí především na jeho grimasách a šíleném bezcitném pohledu.
Podobnému parchantovi bych se do rukou dostat nechtěl ani omylem. Ani zbytek
osazenstva si však nevedl špatně. Zvláště pak dvojice dam. Helen Hovey byla
docela pěkná ženská, ze začátku mi sice její postava lezla lehce na nervy, ale
postupem času jsem jí i fandil. To Marilyn Manning ztvárnila šílenou a dosti
jednoduchou dívku rovněž slušně. Hm a ten její sexy taneček u auta…
The Sadist – potažmo James Landis dokázal z toho minima vymáčknout maximum. Příběh odehrávající se jen na pár metrech čtverečních dokázal skvěle vygradovat do extrému a ani na to nepotřeboval bůhvíjak velký rozpočet. 69 000 dolarů není žádný zázrak. Bylo z toho cítit jemné mrazení na zátylku, zabíjení se neodehrávalo mimo záběr kamer, jen to prostě mohlo být asi trochu sestříhané a zkrácené. Těch hluchých míst tu bylo vážně dost. I tak v tom ale vidím nadprůměrnou záležitost.
Hodnocení:
70%
Žádné komentáře:
Okomentovat