Color Me Blood Red (1965)

Nejlepší barva pro malování obrazů je údajně lidská krev. Tedy alespoň podle Herschella Gordona Lewise. 

Malíř Adam Sorg neprožívá zrovna nejplodnější období. On byl vždycky podivín, ale nyní je jeho tvůrčí krize na vrcholu. Zvláště když si ho na jeho výstavě v galerii pana Farnswortha neustále dobírá umělecký kritik Gregorovich. Tomu se nelíbí barvy, které používá a Adam je z jeho slov doslova frustrovaný. Až se jednoho dne zraní jeho přítelkyně a krví pocáká plátno. V tu chvíli si Adam uvědomí, že právě životadárná tekutina je ta pravá barva, kterou potřebuje pro svá excentrická díla. V tvůrčím opojení svou přítelkyni Gigi zabije a stvoří své mistrovské dílo. Zanedlouho obraz přinese do galerie a dočká se jen samé chvály a to i od kritika. V tu chvíli je mu jasné, že není cesty zpět. Pokud chce i nadále malovat nové skvosty, musí si obstarat další těla.

Režie: Herschell Gordon Lewis

Rok výroby: 1965

Délka: 79 min

Země: USA

Alternativní název: Color Me Red

 

Hrají:

Gordon Oas-Heim...(Adam Sorg)

Candi Conder...(April Carter)

Jerome Eden...(Rolf)

Scott H. Hall...(Farnsworth)

Elyn Warner...(Gigi)

William Harris...(Gregorovich)

...a další

Herschell Gordon Lewis je mnohými nazýván „kmotrem gore a průkopníka splatter filmů“ a to zcela oprávněně. Tento režisér si během své kariéry připsal řadu kontroverzních kousků, z nichž některé se dodnes těší velké popularitě. Měl jsem tu čest zatím od něj vidět třeba Two Thousand Maniacs! (1964) nebo The Wizard of Gore (1970) a zvláště ten první jmenovaný se mi líbil docela hodně. Dokonce více než tento film, který tak trochu považuji v jeho tvorbě zase o krok zpátky. Ale tak to je otázka vkusu a úhlu pohledu.

 

Inspirací pro Color Me Blood Red se stal Cormanův film A Bucket of Blood (Vědro krve) 1959 a rovněž stál 50 000 amerických dolarů. Ten se mi po příběhové stránce líbil o něco více, tady ale zase bylo o něco více násilí. Je vidět že někteří umělci potřebují pro svou múzu alkohol nebo drogy, jiní zase násilí a mrtvá lidská těla. Navíc zde se nejednalo o černou komedii. Na humor tu jaksi nezbylo místo. Feministky by však mohly mít trochu problém, že oběti se převážně skládaly z žen. No ale zas tolik jich nebylo.

 

Já byl třeba dost zklamaný, že když už se to konečně začalo rozjíždět a atmosféra začala houstnout, přišel konec. První polovina filmu totiž zrovna dvakrát záživná nebyla, nejste-li milovník excentrických obrazů. Pak v rychlém sletu proběhne pár vražd a finální odhalení malířova tajemství. Což trochu zamrzí, klidně si ještě mohl pohrát s kamarády pohledné April. Na to ale už asi nezbyli peníze.

 

Color Me Blood Red tak řadím do kategorie podivných průměrných kousků, které mohli ze svého příběhu vytěžit rozhodně více. Opatřením tohoto filmu, ale nebude litovat. Netrvá to dlouho, druhá polovina není špatná, dočkáme se i nějakého toho gore.

Hodnocení:

50%