 |
Objeví-li se sanitka, kterou řídí dvojice Kane Hodder
a Bill Moseley, záchranu rozhodně nečekejte!
Stane-li se účastníkem autonehody ať už vlastním
přičiněním, nebo ne, většina lidí pokud to tedy přežije a je při vědomí se
pokusí vyhledat / zavolat pomoc. Objeví-li se na místě stará sanitka s číslem
37, věřte, že jste v mnohem větším průšvihu, než o jakém se vám kdy snilo.
Vlastní ji totiž sourozenecká dvojice psychopatů, pro které je lidské utrpení a
bolestné úpění opravdovým balzámem na jejich nemocné duši. A pokud s vámi mají
nevyřízené účty z minulosti, bude to utrpení ještě mnohem větší, to si
piště!
Režie:
Alan
Smithee
Rok
výroby: 2015
Délka:
84
min
Země:
USA
Hrají:
Caitlin Harris...(Amy)
Sascha Knopf...(Mary)
Jake Robinson...(Jordan)
Olivia Alexander...(Brooke)
Bill Moseley...(Darryl)
Kane Hodder...(Jon Roy)
...a další
Přiznáme se, že příběh (ač ne zrovna dvakrát
originální) byl v mém případě hodně velkým magnetem, stejně jako oba
představitelé ústředních záporáků. Velkým varováním však mělo být jméno režiséra
– no tedy pseudonym Alan Smithee, který je používán v případech, že se
samotný režisér nakonec vzdá uveřejnění svého jména v titulcích a nechce
být se svým filmem ve finále raději spojován. A přesně to Christian Winters
udělal. No a po náběhu závěrečných titulek se mu ani moc nedivím. Podstatnou
měrou na mrzké úrovni tohoto filmu má však i on sám, protože jistý potenciál se
tu najít rozhodně dal a navíc se z toho dalo vymáčknout mnohem více.
Zvlášť když máte po ruce dva skvostné herce, kteří si
ve svých záporných rolích opravdu vyžívají. Jak Bill Moseley tak Kane Hodder už
mají opravdu bohatou kariéru i zkušenosti s tím, jak svůj talent dokázat
co nejlépe prodat a i zde patřili k tomu nejlepšímu, co nám tu bylo
nabídnuto, jenže když samotný scénář za moc nestojí, ani oni to nedokázali
zachránit. Přitom se na ně tak pěkně koukalo a já si chtěl to utrpení jejich
obětí užívat s nimi. Bohužel většinou se vše odehrálo mimo záběr kamer,
což byl další kámen úrazu. Přitom zpočátku to na žádný průser nevypadalo.
Ukázalo se, že jablko nepadlo daleko od stromu – už jejich otec byl pěkný magor
a oba jeho synkové (no hlavně postava, kterou ztvárnil Bill Moseley se vážně
potatili).
Alfou a omegou byl však samotný příběh. Silnice kde
umírají nebo za záhadných okolností mizí lidé a auta – to není v Americe nic
neobvyklého, člověk aby se pomalu bál vystrčit nos z města. Ovšem tady jde
jen o kousek úseku cesty za městem, na kterém zmizelo snad už něco kolo 40
lidí, policie je bezradná a ani neví, že jen coby kamenem dohodil, stojí staré
vrakoviště, které prostě není potřeba prozkoumat. Zvlášť když jeho obyvatelé
měli dost často problémy se zákonem. Stejně naivní jsou i během postupného
zmizení bandičky teenagerů – prostě to všichni berou, jakoby se nic nedělo.
Dále tu máme hlavní hrdinku – šedou myšku, která je
stejně blbá jako všichni ostatní, ale má pěknou matku a chce si udělat nové
silikony – no tak tam prostě musela trapasit až do samotného konce. Jejím
jediným štěstím bylo, že ti dva pošuci byli ještě víc blbí než ona sama.
Honička na vrakovišti totiž byla nudná jako prase, stejně tak finální
vyvrcholení. Ještě že tam byla ta úvodní scénka s otcem, amatérská
lobotomie a podříznutí krku, jinak by se člověk asi unudil k smrti.
Old 37 mi tak nenabídl skoro nic, proč bych si tento
film musel ještě někdy pouštět znovu. Mohl se z něj klidně stát alespoň
průměrný kousek, který by těžil alespoň z oněch dvou buranů, ovšem to by
ta omáčko okolo toho všeho nesměla být tak nakyslá. Těch pár světlejších
momentů to totiž nezachránilo. A dost se divím, že se toho dvojice Kane Hodder
a Bill Moseley účastnila.
Hodnocení:
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat