 |
Poněkud odlišný přístup a závěr této „muší“ trilogie,
který má však i tak určitě co nabídnout…
Z psychiatrické léčebny uteče pohledná pacientka Patricia. Během svého úprku jen ve spodním prádle narazí na Martina Delambreho, který ji odveze ve svém autě, koupí oblečení a dokonce jí zaplatí i hotelový pokoj. Oba se do sebe zamilují a narychlo i vezmou. Oba však před tím druhým skrývají, kdo doopravdy jsou. Martin je totiž potomkem Andre Delambreho, který se během svého průzkumu transformátoru hmoty, proměnil v muší monstrum. Jeho syn a následně i vnuci poté pokračovali v jeho práci, ovšem ani oni se nevyvarovali chyb a nesou následky. Dokázali však nemožné – teleportaci mezi kontinenty a toto tajemství skrývají před veřejností a převážně policií, která je jim neustále v patách. Během jejich experimentů totiž záhadně zmizelo několik osob, mezi nimi i první Martinova manželka. Je snad Patricia v ohrožení života?
Režie:
Don
Sharp
Rok
výroby: 1965
Délka:
86
min
Země:
Velká
Británie
Hrají:
George Baker...(Martin Delambre)
Carole Gray...(Patricia Stanley)
Brian Donlevy...(Henri Delambre)
Michael Graham...(Albert Delambre)
Yvette Rees...(Wan)
Burt Kwouk...(Tai)
...a další
Druhé volné pokračování originální Mouchy není mezi
veřejností příliš známé, což je docela škoda, protože rozhodně nejde o špatný
film. Jen se prostě vydal zcela odlišným směrem než jeho předchůdci a spojuje
je s nimi jen několik náznaků a především jméno rodiny Delambre. O nějakou
„Mouchu“ tady totiž nezavadíme kromě slov ani jednou, což je samozřejmě škoda,
ale tento díl nám nabídne jiné přednosti. Především dle mého obsahuje nejvíce
hororových prvků ze všech tří.
Osobně mě nejvíc zamrzela absence největší hvězdy - Vincent
Price byl však smluvně vázán u jiné společnosti a tak se na natáčení nemohl
podílet. Ostatní herci v čele Georgem Bakerem však i tak předvedli slušné
průměrné výkony a Carole Gray dokonce i něco navíc. Kromě své krásy nám ukáže i
ladný běh jen ve spodním prádle. Zdejší atmosféra taky nebyla rozhodně špatná,
navíc se ve zdejších stájích ukrývá trojice nepovedených experimentů – podivně
znetvořených lidí, kteří měli nahradit ono „muší monstrum“. Na obrazovce se
však moc neohřejí a tak tvůrci přišli ještě s rychlým stárnutím hlavního
hrdiny, které musel mít pod kontrolou aplikací séra. Jeho osud a finální podoba
však byli tak trochu spíše k smíchu.
Nechybí však ani dramatická vložka, která byla ozdobou originálu a i zde vše vyvrcholí doslova tragédií. Byla ale škoda, že se zde dost odklonili od původní myšlenky a samotný transformátor hmoty, tu spíše sloužil jako teleport z místa na místo a odklízení nežádoucích důkazů. Jak už jsem ale poznamenal, tento film vsadil na svou odlišnost a přístup k danému tématu a nechtěl být zaškatulkován, jako další laciný recyklát, což se jim povedlo. Přesto všechno to ale na víc jak obyčejný průměr nevidím.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat