 |
Na Aljašce dojde k oteplování a odstartuje se tím
doslova lavina nepěkných až halucinogenních událostí…
Ropná společnost KIK Corporation hledá na Aljašce v rámci
programu Northern Arctic National Wildlife Refuge nové energetické zdroje a
zároveň se snaží napříč zamrzlou pustinou vybudovat i takzvanou ledovou cestu,
která by urychlila zásobování i export. Na vybudované základně vládne přísnou
rukou Ed Pollack, kterému teď však přibudou vrásky na čele. Do jeho teritoria
se totiž dostavili dva nezávislí ochránci životního prostředí, kteří mají
vypracovat posudek a prostudovat tamní podivné teplotní výkyvy. Navíc se jeden
z nich - Hoffman až moc sblíží s Abby
– Edovou ex-přítelkyní. Během následujících dní však dojde k několika velice
podivným událostem a ještě podivnější smrti jednoho z týmu. Hoffman začne
mít podezření, že vlivem oteplování se ze zamrzlé země uvolňují do atmosféry
plyny, které mohou způsobovat halucinace a změny v chování. Jeho teorii se
Pollack jen vysměje, stejně jako žádosti, aby všichni urychleně opustili základnu.
Je už však pozdě, protože mrtvých začne přibývat a pomoc je daleko…
Režie:
Larry
Fessenden
Rok
výroby: 2006
Délka:
101
min
Země:
USA
/ Island
Alternativní
název: Síðasti veturinn
Hrají:
Ron Perlman...(Ed Pollack)
James Le Gros...(James Hoffman)
Connie Britton...(Abby Sellers)
Kevin Corrigan...(Motor)
Zach Gilford...(Maxwell McKinder)
...a další
Filmečky odehrávající se v ledových či
zasněžených pustinách mám docela rád, zvláště když se jedná o nějaké
psychologické drama, nebo takovou Carpenterovu Věc a tento film je k ní mnohými
přirovnáván. S čímž se nedá moc souhlasit, protože spolu nemají společného
téměř nic. A vzhledem právě k tomuto přirovnání, na které jsem se nechal
nalákat, jsem byl po rychlém „vystřízlivění“ tak trochu zklamán. Nejde vyloženě
o špatný film, ale přece jenom jsem očekával něco jiného.
Hlavní problém je v tom, že něž se tam začne
vůbec něco opravdu zajímavého dít (nepočítám handrkování milostného
trojúhelníku) je skoro polovina filmu v prdeli. Jako ono se fajn kouká na
zasněženou krajinu a pozvolna stupňující se napětí na základně – psychologická stránka
filmu byla totiž mnohem lepší a propracovanější než ta hororová, co si budeme
(nebo spíš nebudeme) nalhávat, ale když už šlo o horor, tak jsem tak nějak
očekával i tu hororovou náplň příběhu a ta přišla až záhy. Ovšem ve formě, že
mi málem vylezli oči z důlku tou digitální hrůzou (duch losa ve formě Wendiga,
žádné velké terno se tak tedy nekonalo).
Asi nejlepší je pasáž s pádem
letadla a jeho následky. V těchto chvílích byly mé choutky alespoň
částečně ukojeny. To co však následovalo v samotném závěru, se však nedá
snad ani slušně okomentovat. Nemyslím tím onen post-apokalyptický záběr na
opuštěné město, nýbrž putování dvojice Pollack – Hoffman a jejich osud. Bída
třená nouzí a jeden z nejubožejších závěrů u podobně laděných filmů. Až jsem
se divil, že Ron Perlman do něčeho takového lezl. Dalo se z toho rozhodně
vytěžit mnohem více. Takhle jde jen o obyčejný průměr nic víc.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat