 |
Dětská představivost, děsivá minulost jednoho z rodičů
a psychické rozpoložení dokáží opravdu dělat divy…
Christine zdědila dům na venkově po své matce a tak se
společně s manželem Paulem a dcerou Lisou stěhují z Holandska do
Belgie. Hlavně tedy na přání svého muže, protože ona sama má na toto místo
velmi pochmurné vzpomínky z dětství. Vše vypadá zpočátku skvěle, ovšem jen
do chvíle kdy malá Lisa naváže kontakt s duchem mrtvé dívky, který se
usadil ve sklepení. Duch Karen totiž tvrdí, že dvojčetem její matky Christine a
právě její rukou před lety skončil její život. Od té chvíle končí spokojená
rodinná idylka, vzájemné vztahy dostávají trhliny a začnou se dít velmi podivné
věci…
Režie:
Elbert
van Strien
Rok
výroby: 2011
Délka:
112
min
Země:
Nizozemsko
/ Belgie
Alternativní
název: Two Eyes Staring
Hrají:
Hadewych Minis...(Christine / Karen)
Barry Atsma...(Paul)
Isabelle Stokkel...(Lisa)
Charlotte Arnoldy...(Karen)
...a další
Jeden by si řekl, že už ho asi nic nedokáže překvapit,
ale ono světu div se – i Holanďané ve spolupráci s Belgičany dokázali
natočit vcelku zajímavou duchařinu. Tedy alespoň zpočátku to tak vypadalo.
Prostředí starého domu vypadalo zajímavě, hlavní tři postavy taky měly určité
charisma a ani atmosféra nebyla vyloženě špatná. Postupné odkrývání pochmurné
historie tohoto místa i psychická proměna ženských představitelek byla docela
povedená. Navíc díky zručnému kameramanovi i samotnému režisérovi se podařilo
vytvořit v určitých pasážích i tolik potřebné napětí. Což jsem samozřejmě
kvitoval s povděkem.
O něco horší už to bylo se samotným závěrem, ve kterém
začal všemu a všem viditelně docházet dech. Tvůrci se nás snažili šokovat
zvratem v příběhu, ale místo toho se do toho spíše sami zamotali, no a
přestože to celé nakonec dávalo smysl, pro mnohé to bude jen těžko uvěřitelné a
hlavně stravitelné zakončení. Dále bych měl výtky i k nevyváženosti některých
pasáží, z nichž některé mě tak trochu nudily. Nicméně se tu našlo i dost
pozitivních prvků a scén, kvůli kterým určitě stojí za to tento film vůbec
vidět. Kupříkladu taková scénka s provazem a králíkem není pro slabé
povahy. Jen škoda, že většina lekacích scén, byla pro protřelé mazáky dosti
předvídatelnou a již mnohokrát viděnou podívanou. Žádná pořádně originální
myšlenka se tu nekonala.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat