De dødes tjern (1958)

U norského jezera brzy obživne pochmurná historka, která děsí tamní obyvatele již řadu let a skupinka přátel hodlá zjistit, co je na ní pravdy…

Šestice přátel se rozhodne navštívit bratra jedné z žen, který si nedávno koupil odlehlý srub u jezera. Přestože jej Liljan několikrát informovala o jejich příjezdu, její bratr Bjorn jí na dopis neodpověděl. Má proto strach, zda se mu něco nestalo. O tom místě totiž kolují děsivé historky, které jak se záhy ukáže, nemusí být vůbec vymyšlené. Když totiž dorazí do srubu, bratr je nezvěstný a na břehu jezera naleznou jeho mrtvého psa. V legendě se praví: že jistý Tore Gråvik zde kdysi zabil svou sestru a jejího milence a pak se sám utopil v jezeře. Od té doby prý údajně každého kdo zůstane přes noc ve srubu, posedne neodolatelná touha po smrti utopením. Přátelé se rozhodnou celé věci přijít na kloub a snaží se najít reálné vysvětlení. Jenomže co když zde skutečně vládnou nadpřirozené zlé síly, které mohou ohrozit i jejich vlastní životy…

Režie: Kåre Bergstrøm

Rok výroby: 1958

Délka: 76 min

Země: Norsko

Alternativní název: Lake of the Dead

 

Hrají:

Henki Kolstad...(Bernhard Borge)

Bjørg Engh...(Sonja Borge)

Erling Lindahl...(Kai Bugge)

Henny Moan...(Liljan Werner)

Georg Richter...(Harald Gran)

André Bjerke...(Gabriel Mørk)

Per Lillo-Stenberg...(Bjørn Werner)

...a další

Údajně se jedná o jeden z vůbec prvních (ne-li úplně první) norských hororů a tak jsem si ho samozřejmě nesměl nechat ujít. Jde skutečně spíše o mysteriózní detektivku, nežli klasický horor, ale to vůbec nevadilo. Jak se říká: „nějak se začít musí“. I z toho důvodu jsem byl rozhodnutý nad ledasčím mávnout rukou a některé nedostatky hodit za hlavu. Jenomže to jsem ještě netušil, co mě tu hodinu a něco čeká. Ne nebojte se, o žádnou katastrofu se nejedná, ale několik velmi citelných slabin tento film skutečně měl.

 

Tou největší jsou samotné dialogy a dedukce postav, z nichž docela velký počet je poněkud nezáživných a hlavně víc jak polovina postav je neskutečně plochých a nezajímavých. Až jsem se těšil, že tu bude řádit ať už sériový vrah, nebo pomstychtivý duch a jejich počet rychle klesne na minimum. Což se bohužel taky nestalo. Pořádné akce je tu málo, ale tvůrci se rozhodli vydat jinou cestou a pro diváka si připravili postupně gradující atmosféru, několik mysteriózních náznaků nadpřirozena a až kouzelné prostředí.

 

O ano, prostředí lesního srubu a blízkého jezera, bylo jak z nějaké pohádky. Byl jsem doslova okouzlen a úplně jsem si dokázal představit, že bych na takto odlehlém místě strávil nějaký ten čas. Pro Skandinávii mám velkou slabost a Norsko je má srdcovka (hlavně tedy tamní fjordy). Příběh samotný nám nabídne několik indicií, které pozornému diváku asi neuniknou a závěrečná pointa tak pro některé asi moc velké překvapení nebude. Příběh o vrahovi a sebevrahovi v jednom byl však bezesporu zajímavý, stejně tak i záběry na uvadající lekníny či jednonohou vránu. Jen si to chtělo více pohrát s tím zbytkem okolo. Nedávný remake jsem zatím neviděl, protože jediná verze co se dá sehnat, není kompletní a chybí v ní některé scény, a proto si budu muset počkat.

Hodnocení:

60%