 |
|
Svatební cesta se pro mladou dvojici stane
opravdovou noční můrou. Zvrácený satanista si totiž nebohou ženu vybral jako
oběť pro svůj rituál…
|
Mladí novomanželé Peter a Joana vyráží vlakem na
svatební cestu. Jejich cílem se má stát malé městečko v Maďarsku. Během
jízdy k nim přisedne do kupé doktor Werdegast, který jim začne vyprávět
svůj velice podivný životní příběh. Všichni společně následně nastoupí do
autobusu, který je má odvést k vytouženému městu. Během prudkého deště
však dojde k autonehodě a mladá žena utrpí lehké zranění. Werdegast oběma
doporučí přečkat noc v domě svého přítele architekta Poelziga, který bydlí
nedaleko. Dočkají se vřelého přijetí a dokonce i teplých postelí. Nikdo z nich
však nemá ani tušení, že se jejich hostitel zrovna chystá provést satanistický
rituál, ke kterému je potřeba obětování mladé ženy…
Český název: Černá kočka
Režie: Edgar G. Ulmer
Rok výroby: 1934
Délka: 65. min
Země: USA
Hrají:
Boris Karloff ………………(Hjalmar Poelzig)
Bela Lugosi ………………..(Dr. Vitus Werdegast)
David Manners …………….(Peter Alison)
Julie Bishop ………………..( Joan Alison)
Harry Cording ………………(Thamal)
… a další
Obě herecké ikony Boris Karloff i Bela Lugosi mají
na svém kontě mnoho nezapomenutelných zářezů v hororovém žánru a díky
společnosti Universal se jim podařilo společně natočit několik z nich.
Tento film se stal jejich „premiérou“ ve které je mohli diváci vidět hrát
společně. Díky vychytralému marketingovému tahu režiséra a scénáristy v jedné
osobě Edgara G. Ulmera, který použil jako reklamu stejnojmennou povídku E. A.
Poea (přestože s ní film nemá prakticky nic společného).
Černobílý snímek vzhledem k době svého vzniku
sice nenabízí nějak velkou porci hrůzy, ale ono hodně záleží, jak se na to
člověk dívá. Skvělé herecké umění obou pánů (Karloff, Lugosi) je již samo osobě
pastvou pro oči. Především pak Boris díky svému vzhledu a uhrančivému pohledu
dokázal pošimrat na zádech nejednoho fanouška a to i bez masky. Tady ho stačilo
navléct do černého hábitu, nebylo potřeba nějakých zdlouhavých dialogů a i
přesto dokázal navodit docela slušnou porci mrazivé atmosféry. Bela mu však
zdatně konkuroval, přestože mi místy přišlo, že hrál až „druhé housle“. To však
bylo zapříčiněno charakteristikou jeho postavy.
Co mně však dostalo na snímku nejvíce, byl samotný
ateliér architektova domu. Propracované kulisy, tajemství ukryté ve sklepení a
vhodně zvolený hudební doprovod dokázali v této kombinaci vytvořit slušnou
dávku napínavé atmosféry. Asi největší třešničkou byly ony „úmrtní“ scény,
které sice u některých jedinců mohou vyvolat posměšné úšklebky, ale v době
vzniku zapříčinily, že v některých zemích byl film zakázán. Kupříkladu ona
scény, při které mělo dojít mimo kameru ke svlékání z kůže. No dnešní
režiséři by si zřejmě tehdy vůbec nevrzli. Podobné klasiky mám velice rád a tak
dám z úcty nadprůměrné hodnocení, přestože znám i lepší filmy z oné doby.
Hodnocení:
60%
Žádné komentáře:
Okomentovat