Shelley (2016)

Stát se pro někoho náhradní matkou a odnosit jeho dítě, může mít nedozírné následky pro vás samotnou!  

Osud svede dohromady mladou rumunskou ženu Elenu a dánský manželský pár, který žije na samotě ve svém domě u jezera. V domě, kde není elektřina, kde se snaží žít zdravě a přestože mají peníze, nemůžou slyšet dětský smích a radovat se z potomků. Louise totiž několikrát potratila a již nemůže mít děti. Navíc ji neslouží zdraví a tak se její manžel rozhodl pro ni obstarat služku, která by se starala o chod domácnosti. Elena sice zpočátku není příliš nadšená, že se ocitla na místě bez elektřiny a moderní technologie, ale postupem času se s manželským párem skamarádí a zvykne si. A právě v této chvíli od nich dostane lákavou nabídku, aby se stala za tučnou sumu náhradní matkou a odnosí díky umělému oplodnění jejich dítě. Elena nabídku přijímá, ale záhy svého rozhodnutí hořce lituje. Začne mít podivné vidiny a noční můry, její zdravotní i psychický stav se rapidně zhorší. Jakoby z ní dítě vysávalo život. Byl to skutečně osud, který ji zavedl na toto místo, nebo plán samotného „ďábla“?

Režie: Ali Abbasi

Rok výroby: 2016

Délka: 92 min

Země: Dánsko / Švédsko

Hrají:

Cosmina Stratan...(Elena)

Ellen Dorrit Petersen...(Louise)

Peter Christoffersen...(Kasper)

Björn Andrésen...(Leo)

...a další

Docela jsem už měl chuť, si zase něco pustit něco ze severské tvorby. Volba tedy padla Shelley, která se mi ve filmotéce ohřívala už docela dlouho. Strohý obsah filmu nevypadal vůbec špatně, ovšem provedení už tak slavné nebylo. Ali Abbasi si pro svou režijní celovečerní prvotinu nevybral zrovna originální zápletku, ale nemůžu říci, že by se s tím popasoval vyloženě zle. Jen mi to celé bohužel přišlo značně nedotažené, na spoustu otázek nedostaneme odpovědi, místy to bylo nezáživné a místy docela chaotické. Ale mělo to i pár kladů.

Samozřejmě jako první musím pochválit výběr lokality, kde se natáčelo. Severskou přírodu prostě miluju, tamní krajina je nádherná a zdejší domek u jezera měl rovněž své kouzlo. Navíc by spousta lidí asi nerozdýchala způsob života, který zde manželský pár žil. Bez elektřiny, televize, počítače jen s pevnou linkou místo wifi připojení – no hrůza si to jen představit. Osobně by mi to nevadilo, ale asi bych brzo začal trpět ponorkovou nemocí. Což je taky jedna z variant, proč se tam začalo dít, to co se stalo. Já nikdy těhotný nebyl a ani nebudu, ale znám co dokáží udělat s těhotnou ženskou její hormony. Cizí prostředí, noční můry, nedostatečná strava, odloučení od rodiny, citové strádání, podivný šaman – přítel manželů. Ovšem co když skutečně nebylo s dítětem něco v pořádku. Co když ho skutečně ovládaly pekelné síly, které doslova matku vysávaly zaživa.

Problém jsem však měl i se samotnou atmosférou. Místy se podařilo navodit vcelku dramatické pasáže, okořeněné o krvavé vidiny – děsivé noční můry – přízraky, které sužovaly Elenu, ale dost často byly vystřídány nepříliš záživnými momenty, u kterých jsem se opravdu nudil. Navíc samotný závěr byl na můj vkus zbytečně chaotický. Postavy umíraly mimo záběr kamer a tak už mi nezbývá nic jiného, než ještě upozornit na docela slušnou porci nahoty (ovšem obě herečky mi zrovna moc sympatické nebyly) a co víc – slovo „prstění“ či „kliknout ženské na myšku“ tu dostane trošku jiný rozměr.

Shelley se tak i přes pár slibných záblesků potácí někde mezi obyčejným průměrem a lehkým podprůměrem. A já se nakonec přikloním k tomu nižšímu, protože jsem od seveřanů přece jenom čekal trochu víc.

Hodnocení:

40%