 |
Jak nejlépe zničit, téměř
nezničitelné monstrum? Vypustit jiného, geneticky upraveného
zabijáka.
|
Vědec Rico Symes touží po mocné
biologické zbrani, která by mu přinesla věhlas a uznání.
Podařilo se mu získat DNA dávno vyhynulého Pterodaktyla, kterou
zkombinuje s DNA barakudy k ještě větší dokonalosti svého
výtvoru. Tvor schopný žít na zemi, ve vodě i ve vzduchu,
ovládaný za pomoci implantovaného čipu pěkně na dálku –
prostě dokonalost sama. Má to však jeden háček. Během testů se
podaří jednomu z pomocníků ukrást a změnit heslo k programu,
což má za následek ztrátu kontroly nad nebezpečným tvorem.
Pteracuda ihned využije nabité svobody a okamžitě si začne
hledat zdroj potravy. Pláže i blízké město jsou plné
bezbranných lidí a tak se Symes rozhodne zastavit svůj výtvor za
pomocí jakýchkoliv prostředků. Naneštěstí se dozvídá, že v
nedalekém zábavním vodním parku pracuje mladá bioložka Lorena a
hlavní atrakcí se má stát jediný potomek Sharktopuse (kříženec
žraloka a chobotnice). Je však moudré pustit na svobodu jednoho
nebezpečného zabijáka, aby pomohl zničit druhého? Co když
ztratí kontrolu i nad ním?
Režie: Kevin O'Neill
Rok výroby: 2014
Délka: 84 min
Země: USA
Hrají:
Katie Savoy...(Lorena Christmas)
Rib Hillis...(Hamilton)
Robert Carradine...(Dr. Rico Symes)
Akari Endo...(Veronica Vegas)
Tony Evangelista...(Rick Hoffman)
...a další
Jak jsem již několikrát zmínil,
jsem celkem fanda céčkových monster/animal filmů. Tedy spíš
jsem býval. Za poslední roky bylo natočeno mnoho těchto filmů a
především američtí scénáristé a režiséři se doslova
předháněli v co možná nejbizarnějších klonech nejrůznějších
zvířat a prehistorických tvorech. Zatímco společnost Asylum se
nejvíce zaměřovala na všechny ty Mega…, Syfy jsem jim snažila
konkurovat poněkud ucelenějšími kousky, ale mnohdy i ona
okupovala hororové odpadní vody. No a tentokrát se pokusila oživit
z díly Rogera Cormana Sharktopuse. Již první díl tohoto křížence
žraloka a chobotnice mě nějak výrazně neoslovil a tento sequel
dopadl naprosto stejně.
Kevin O'Neill nahradil v
režisérském křesle packala Declana O’Briena a tuto výměnu
jsem uvítal doslova s povděkem. Přece jenom O'Neill mě svými
předchozími filmy zaujal o něco více a tak jsem doufal, že se
dočkám alespoň průměrné podívané. Bohužel se tak nestalo a
to hlavně díky otřesným CGI efektům, které byli opravdu směšné
a to už jsem viděl ledasco. Při troše dobré vůle se dají obě
počítačové monstra překousnout, ale je na první pohled
zřetelné, že jsou do natočených scén jen přidané (stačí se
pozorněji dívat na scenérii za nimi). Naštěstí se tu objeví i
několik vydařených humorných scén, které vyplynou z mord scén.
Kupříkladu takový plážový
volejbal s hlavou nebyl k zahození. Podobně ujetých momentů tu
bylo k vidění hned několik, což zachránilo tento film od
odpadního hodnocení. Jednou velkou tragédií však byli herecké
výkony většiny zúčastněných. Přehlídka ochotnického
představení mi „trhala“ žíly asi nejvíc. Přísnější
měřítko snesl snad jen Rib Hillis coby ochranka doktora Symese a
představitelka hlavní hrdinky Katie Savoy. Ta však spíš
okouzlovala svým vzhledem, nežli hereckým výkonem. Sharktopus vs. Pteracuda tak ve
finále dopadl v mých očích naprosto stejně, jako jeho
předchůdce. Tudíž i mé hodnocení bude naprosto stejné. Některé
série jsou zkrátka absolutně zbytečné a Sharktopus je toho
nejlepším důkazem.
Hodnocení:
30%
Žádné komentáře:
Okomentovat