Haunting of Whaley House, The (2012)

V noci dům patří duchům! Běda tomu, kdo je přijde rušit, nebo poškodí nějak dům či jeho vybavení…

Penny si během studia medicíny začala nedávno přivydělávat jako průvodkyně v jednom z nejstrašidelnějších domů USA. Whaley House dnes už slouží jako turistická atrakce v San Diegu, ale má za sebou opravdu ponurou minulost. Nejen že v něm údajně straší a žijí duchové, ale občas u něj dojde i k podivným úmrtím, či musí být někteří návštěvníci převezeni do nemocnice. Penny přesto na duchy nevěří a nechá se přesvědčit svým přítelem a skupinkou přátel, aby jim v noci udělala soukromou prohlídku. Jenomže nic se nemá brát na lehkou váhu a duchové nechtějí být rušeni! Jejich opovážlivost musí být po zásluze potrestána…

Český název: Prokletí ve Whaley House

Režie: Jose Prendes

Rok výroby: 2012

Délka: 89 min

Země: USA

 

Hrají:

Stephanie Greco...(Penny Abbot)

Alex Arleo...(Jake Wildman)

Arielle Brachfeld...(Vanessa Dane)

Graham Denman...(Craig Gavin)

Carolina Groppa...(Giselle James)

Lynn Lowry...(Bethany Romero)

Mindy Robinson...(Candy)

...a další

Když na vás hned v úvodu vybafne logo Asylum, všem rychle dojde, že tady se asi o moc kvalitní podívanou jednat nebude. Od všech těch brakových céčkových filmů o žralocích, zombie, nebo katastrofických a postapo paskvilů se občas pokusí zabrousit i do jiných subžánrů a ne vždy to dopadne vyloženým průserem. Tato duchařina je toho důkazem. Jde sice i tak o podprůměrnou podívanou, ale na rozdíl od většiny asylácké tvorby dokáže nabídnout i několik dobrých scén a ne úplně dementní (leč ne moc originální) scénář.

 

Jasně, i zde je k vidění klasické „klišé“ ve formě hýbajících se předmětů, vrzání pantů, bouchání dveří, či „kroky na půdě“, ale dojde i k nějakému tomu gore, budou křupat krky, nesmí chybět pořádné ječení a dojde i k pokusu o rádoby kreativní úmrtí (nabodnutí na pumpu či probodnutí letící židlí…). Někdo se třeba i zasměje. Horší už to bylo se samotným provedením těchto scén – jak po trikové stránce, tak i co se hereckých výkonů týče. Ale tak to není u této společnosti nic nového a člověk to tak nějak už i čeká.

 

Samozřejmě nebude chybět ani trocha nahoty, pár trapných hlášek, srovnání Fulciho a Argenta, poslechneme si rozhovor o ženských bradavkách (výběru a srovnání), no a ke konci se objeví i jakžtakž snesitelná atmosféra. Tento film není žádné veledílo, ale rozhodně si myslím, že nejde o vyloženou ztrátu času. Co se Asylum týče, jde o jeden z těch sice podprůměrných, ale lepších filmů.

Hodnocení:

40%