 |
Utrpení pro Jennifer neskončilo ani po tolika letech.
Bohužel tentokrát společně s ní budou kromě její dcery trpět i samotní
diváci…
Uběhla již řada let, co byla spisovatelka Jennifer
znásilněna čtveřicí násilníků a následně se jim za jejich čin krutě pomstila. O
svém utrpení i krvavé odplatě napsala úspěšnou knihu, porodila dceru Christy a
stala se poradkyní pro mladé ženy, které rovněž někdo znásilnil. To však
nedokázali překousnout pozůstalí zavražděných mladíků, kteří celá ta léta
toužili po odplatě a ta chvíle právě nadešla. Unesou Jennifer i Christy a nové
utrpení i ponížení může začít…
Režie:
Meir
Zarchi
Rok
výroby: 2019
Délka:
148
min
Země:
USA
Alternativní
název: Day of the Woman: Deja Vu
Hrají:
Jamie Bernadette...(Christy Hills)
Camille Keaton...(Jennifer Hills)
Maria Olsen...(Becky)
Jim Tavaré...(Herman)
Jonathan Peacy...(Kevin)
Jeremy Ferdman...(Scotty)
...a další
V roce 1978 natočil režisér Meir Zarchi pro mnohé
opravdu nechutný a těžko skousnutelný film, který byl v mnoha zemích
dokonce řadu let zakázán. Přestože se nemělo v žádném případě jednat o horor,
tak je tento film dodnes za něj označován a stal se svým způsobem “kultovní
záležitostí” tohoto žánru. Camille Keaton byla v té době opravdu
atraktivní ženou a brutální znásilnění čtveřicí mužů v mnohých divácích a
divačkách vzbuzoval nejhlubší odpor. Brutální pomsta se pak pro ty samé stala
jejich nejhorší noční můrou. Řada diváků však původní I Spit on Your Grave
milovala a obdivovala a to až dodnes.
I proto poté přišlo znechucení, když se v roce
1993 objevilo neoficiální pokračování Savage Vengance, které dopadlo naprosto
katastrofálně a zcela zaslouženě patří mezi odpadní záležitosti. O nápravu se
pokusil až Steven R. Monroe, který v roce 2010 natočil remake, jenž si
rovněž získal řadu příznivců a i já sám jej považuji za velmi kvalitní filmový
počin. A to remaky moc nemusím. Když Meir Zarchi oznámil své vlastní
pokračování, byl jsem dost na rozpacích. Přece jenom uběhla už opravdu dlouhá
doba od natočení originálu a tento režisér následně už natočil jen jeden
nepříliš známý film. Co ho na stará kolena vedlo se ještě jednou vrátit na
místo činu? To opravdu nevím, ale raději měl zůstat zalezlý, tam kde celou dobu
byl.
I Spit on Your Grave: Deja Vu je totiž otřesným filmem
od samého počátku až do samotného konce. Kvalit svého předchůdce nedosahuje ani
omylem, ba mu nesahá ani po kotníky. Camille Keaton už je starou dámou, která
se tomu propůjčila snad už jen z vlastní nostalgie a její smutný konec ve
mně nedokázal vyvolat žádné emoce. Natož následné trápení její dcery
s bandou dementních buranů (pozůstalých). Unikání sbírka nejrůznějších
individuí se těm původním nedokázala vyrovnat, charakteristika postav byla
bídná, stejně tak samotná atmosféra či dialogy. Ty byli přímo katastrofální.
Téměř tři čtvrtina filmu mi přišla jako céčková
parodie a teprve ke konci se dostavilo nepatrné zlepšení. I Jamie Bernadette
byla donucena se na chvíli producírovat před kamerou nahá, bez toho by to
nešlo, pak rychlé znásilnění a hurá na další pomstu. Ne opravdu nic
originálního kromě smrti její matky nás tu nečeká. Troška té umělé krve tu
přece jenom vystříkne, laciné gumové gore taky nesmí chybět a přece jenom se tu
objeví i nějaká ta humornější hláška.
To je ale tak vše. Tento
film je naprostou zbytečností, kterou od hororové žumpy zachránilo jen několik
maličkostí a asi dva světlejší momenty. Což je opravdu žalostně málo, když si
vzpomenu, jakou byl původní I Spit on Your Grave brutální až nechutnou podívanou.
Hodnocení:
30%
Žádné komentáře:
Okomentovat