 |
Narodí-li se vám dítě s různobarevnými rohovkami,
věřte, že vás zřejmě čeká velký problém!
Mladému manželskému páru se konečně poštěstilo a
narodil se jim syn Miles. Jeho rodiče Sarah a John zanedlouho zpozorují, že je
jejich ratolest na svůj věk neuvěřitelně nadaná. Počáteční radost se však
dosažením chlapcových osmých let pomalu ale jistě začne měnit v děsivou noční
můru. Jakoby se v něm usadilo co zlého. Což jim ostatně potvrdí i psycholožka
a její známý, zabývající se hypnózou a reinkarnací. Uvnitř jejich syna spolu
bojují dvě entity o jeho duši, z nichž ta zlá má spojitost s děsivou událostí,
která se odehrála ve stejný den a stejný čas, kdy se Miles narodil…
Český
název: Potomek
Režie:
Nicholas
McCarthy
Rok
výroby: 2019
Délka:
92
min
Země:
USA
Hrají:
Taylor Schilling...(Sarah Blume)
Peter Mooney...(John Blume)
Jackson Robert Scott...(Miles Blume)
Paul Fauteux...(Edward Scarka)
Brittany Allen...(Margaret)
...a další
Filmy o zlých „spratcích“ mě už poslední roky
nechávají zcela chladným. Kdysi jsem toto téma měl i docela rád, ale filmů na
podobné brdo už existuje tolik, že jsem jimi naprosto přesycen. Tady se jeho
tvůrci snažili alespoň o trochu zajímavou zápletku, která se netočí okolo
Satana, ale spíše okrajově připomíná panenku Chucky. Tady máme rovněž sériového
vraha, který se pokouší ovládnout a zmocnit se těla malého chlapce. Akorát
nejdřív neskončil v panence, ale tady se usídlil už rovnou v těle chlapce.
Chlapce, který má stejnou anomálii jako ON. Alespoň už vím, že lidem s různobarevnými
rohovkami se mám raději zdaleka vyhýbat…
Víc jak polovina filmu však připomínala spíše drama,
nežli hororovou podívanou, protože nic moc zajímavého nedělo. Příběh se zaměřil
hlavně na svou psychologickou stránku a já byl nucen sledovat zoufalou matku,
která zprvu nevěří, že by její dítě mělo být „jiné“ a nesympatického spratka,
který tu nastraží střep, tu někoho mázne hasákem, zabije psa (mimo záběr
kamer), mluví ze spaní cizí řečí a brouká si nějaký popěvek. To bylo teda
terno, již mnohokrát viděné a hlavně poněkud nezáživné. Ne však nudné, to bych
lhal. Našlo se tu totiž i několik vcelku sympatických pasáží, které mě dokázali
vytrhnout z letargie.
Kupříkladu takové
posezení u psychologa během hypnózy. To už bylo docela v pořádku a ani
samotný závěr nebyl vyloženě marný. Alespoň se tu přidalo na brutalitě a
zabránilo mi tak hodnotit podprůměrně. Do té doby jsem byl totiž rozhodnutý, že
tohle na průměr prostě nemá. Nejvíc mi však asi vadila ta „předvídatelnost“ a příliš
brzké vyzrazení pointy příběhu. I když to se dalo uhádnout svým způsobem už po
pěti minutách. Jen doufám, že se z tohohle nestane další několikadílná
série!
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat