 |
Švédské upíří drama, které se snaží zaútočit především
na vaše city…
Dvanáctiletý Oskar žije se svou matkou na jednom ze Stockholmských
sídlišť. Plachý chlapec však nezažívá zrovna moc šťastné dětství a není to jen
tím, že jsou jeho rodiče rozvedení. Ve škole je totiž každodenně šikanován
trojicí spolužáků, které vede výrostek Conny. I to je jeden z důvodů, proč
se raději věnuje čtení knížek, než aby si hrál s ostatními dětmi venku.
Občas přesto najde odhodlání a vyrazí alespoň na dvůr před domem. No a právě
zde se seznámí se stejně starou dívkou Eli, která se právě nastěhovala do
stejného domu. Mezi oběma vzniká postupně přátelství a dojde až na slova „lásky“.
Ostatní obyvatelé jsou zatím zděšeni sérií několika podivných vražd v nedalekém
okolí a když je během jedné „akce“ chycen Eliin opatrovník Håkan, začne
Oskarovi docházet, že jeho kamarádka není obyčejným člověkem. Eli je totiž
upírka, která neustále potřebuje lidskou krev a nyní stojí před těžkým
rozhodnutím, zda zůstat s Oskarem, nebo se stáhnout do ústraní…
Český
název: Ať vejde ten pravý
Režie:
Tomas
Alfredson
Rok
výroby: 2008
Délka:
114
min
Země:
Švédsko
Alternativní
název: Let the Right One In
Hrají:
Kåre Hedebrant...(Oskar)
Lina Leandersson...(Eli)
Per Ragnar...(Håkan)
Karin Bergquist...(Yvonne)
Patrik Rydmark...(Conny)
...a další
Skandinávské filmy mám nejraději především díky skvělé
atmosféře, kterou dokáží jejich tvůrci vybudovat a pak i kvůli nádherné
přírodě. Tady jsem však byl místy dost na rozpacích. Zatímco Američané přišli se
svým Twilightem, Švédové se nepustili do vyložené popcornovku pro mladistvé,
ale toto upíří drama na mě v mnoha směrech působilo naprosto stejně. Hodně
dlouho jsem se tomuto filmu záměrně vyhýbal (stejně jako americkému remaku),
ale nakonec jsem se nechal přemluvit svou drahou polovičkou a mrkl na to.
Vysoké hodnocení na internetu a vesměs kladné recenze mi dodávaly odvahu, že by
to nemusela být jen další nezáživná kokotina. Což nakonec nebyla, ale utvrdil
jsem se v tom, že tyhle filmy prostě nejsou pro mou maličkost.
Dramatičnost zde skutečně sehrála důležitou roli a to
nejen ve formě šikany (která se stejně na skandinávské poměry držela dost na
uzdě), ale i krvavému (leč dost nešikovnému) počínání Eli a Håkana. Vlastně ani
moc nechápu, proč chodil na lov obětí, když si Eli stejně dokázala obstarat
potravu sama (jasně, chtěli být nenápadní, ale moc jim to nešlo). Následná
láska mezi oběma mladými hrdiny toho příběhu mě taky zrovna neupoutala. Nicméně
mohl být Tomas Alfredson rád, že nebyl popotahován úřady (páč pedofilové tu ve
dvou scénách měli hotové hody…). Pak tu máme všechny ty strojené emoce, které
jak vidno na většinu lidí zafungovaly, ale naštěstí se zhruba po padesáti
minutách dostavilo výrazné zlepšení, které zachránilo tomuto filmu v mých očích
reputaci.
Obě scény v nemocnici
(s nedobrovolnou upírkou i Håkanem) byly opravdu vydařené, stejně tak i
útok koček. Právě tyto momenty považuji za vůbec nejlepší na celém filmu.
Samotný závěr bych označil za zbytečně zbrklý a divák je v něm ochuzen o
to nejdůležitější – což samozřejmě rovněž zamrzí. V konečném zúčtování to
tedy vidím na o něco lepší průměr, ale každopádně se žádný severský zázrak
nekonal. Dle mého je tento film zbytečně nadhodnocován.
Hodnocení:
60%
Žádné komentáře:
Okomentovat