Thale (2012)

Severský folklór je plný nejrůznějších mytologických stvoření a kreatur. Ne všechny jsou zlé, ale nesmíte je zahnat do kouta!

Pokaždé když je nalezeno mrtvé tělo a policisté společně s koronerem ohledají místo činu, je Leo nebo někdo z jeho kolegů povolán, aby vše důkladně „vyčistili“. Nyní je povolán společně s Elvisem do odlehlé chaty v lesích, kde za podivných událostí zemřel starý muž. Během úklidu naleznou za hromadou dřeva schovaný vchod do sklepení, poruší pravidla a dřív než o tom informují povolané osoby, rozhodnou se vše prozkoumat na vlastní pěst. V podzemí se nachází několik špinavých místností, tajné vědecké dokumenty i audio-nahrávky a vana plná podivné bílé tekutiny. K jejich překvapení se z ní náhle vynoří nahá mladá žena, která neumí mluvit, za to si pořád zpívá (brouká) podivnou melodii. Během čekaní na posily se snaží s plachou dívkou navázat kontakt a postupem času pomalu odkrývají děsivé a zároveň fascinující tajemství její skutečné identity…

Režie: Aleksander Nordaas

Rok výroby: 2012

Délka: 76 min

Země: Norsko

Hrají:

Silje Reinåmo...(Thale)

Erlend Nervold...(Elvis)

Jon Sigve Skard...(Leo)

...a další

Snad každý národ má svá vlastní mytologická stvoření o čemž svědčí všechny ty bajky a pověsti. Takže obyvatelé Skandinávie samozřejmě nejsou žádnou výjimkou. Kromě trollů, trpaslíků, elfů se v jejich folklóru objevuje spousta nejrozmanitějších kreatur – stvoření, démonů - (mimo jiné) i Huldra (Tallemaja). Spanilé stvoření s kravským ocasem, které láká svým zpěvem mladé muže a před svými „nápadníky“ ocas schovává. Pokud dojde ke svatbě, ocas odpadne. Chraň bůh však toho, kdo jí nějak ublíží, nebo s ní zachází špatně. Ne nadarmo je příbuznou samotných trollů.

O Huldře jsem toho zatím moc neviděl a už vůbec nečetl, takže jsem byl docela zvědavý, jak se s tímto zajímavým námětem Aleksander Nordaas popasoval. Skandinávská tvorba navíc patří mezi moje nejoblíbenější (společně se španělskou a asijskou) a nejvíce na ní zbožňuju samotnou atmosféru. Tady byl ovšem k dispozici dost malý rozpočet, takže zázraky se bohužel nekonali. Nicméně kouzelná příroda (těch pár záběrů na ní) mi to alespoň částečně vykompenzovala. Jelikož stopáž není moc dlouhá, musel si Aleksander Nordaas pospíšit s úvodním seznámením s naší ústřední dvojicí (zvracející Elvis pobavil) a potom už jsme se mohli rychle vrhnout do samotné lesní chaty – potažmo jejího sklepení. Zde se mu zpočátku vskutku podařilo navodit zajímavou atmosféru – především díky postupnému poodhalování tajemství tohoto příběhu. I já si hned vzpomněl na kanadské scifi Splice a to hlavně díky dívce s ocasem (ne žádnou skrytou sexuální narážku tady opravdu nehledejte).

Díky dotekům a následným vzpomínkovým pasážím je nám poodhaleno dost důležitých faktů, které vám pomohou odpovědět na některé otázky, ale bohužel nebyl čas ani zkušenost na větší propracovanost. Konec filmu se náhle změní z mysteriózního thrilleru na rádoby akční podívanou, kdy se plachá Thale promění pod nátlakem okolností v tvora bojujícího o holé přežití, leč to nejdůležitější se vždy odehraje mimo záběr zpomalené kamery. No a jako bonus dostaneme digitální Huldry (bez kterých bych se klidně obešel). Závěr to bohužel celé pokazil. Až do oné chvíle jsem byl odhodlaný tomu dát čistý průměr, ale takhle musím jít s hodnocením bohužel o trochu dolů. 

Hodnocení:

40%