Krysy - většina lidí se jich štítí a snaží se
nezdržovat v jejich přítomnosti, ale ON je přímo zbožňuje…
|
Willard vypadá na první pohled jako normální mladý
muž, který má však jeden zásadní problém. Není příliš společenský a často se
stává terčem posměšků svých spolupracovníků pro svou nespolehlivost a
nedochvilnost. Žije ve starém viktoriánském domě společně se svou starou a
hlavně těžce nemocnou matkou a jediný důvod proč jej jeho šéf pan Martin ještě
nevyhodil kvůli jeho pozdním příchodům, je fakt, že tuto firmu založil a vedl
společně s jeho otcem. Zásadní zlom v jeho prázdném životě nastává ve
chvíli, kdy jej matka požádá, aby zabil krysy, které se začaly objevovat
v okolí domu. Jenže Willard je prostě nedokáže zabít a místo toho je
ukryje ve sklepě a skamarádí se s nimi. Obzvláště bílý Socrates se stane
jeho miláčkem a zároveň i nejlepším přítelem. Je zde však i Ben, který se
projevuje jako vůdce krys a i on by se rád dočkal Willardovy přízně. Pak však
jeho matka zemře a Willard se dostává do svízelné situace. Jeho šéf jej chce
vyhodit a navíc by rád získal i jeho dům. Což však mladík nehodlá připustit.
Vše vyvrcholí ve chvíli, kdy pan Martin zabije Socratese a Willard se rozhodne
krysí armádu využít ke své pomstě. Každá mince má však dvě strany a hlavně
krysy mají ve svém středu Willardova hlavního konkurenta a soka, který je
nesmírně mazaný a lstivý…
Režie:
Daniel
Mann
Rok
výroby: 1971
Délka:
95
min
Země:
USA
Hrají:
Bruce Davison...(Willard Stiles)
Sondra Locke...(Joan)
Ernest Borgnine...(Al Martin)
Elsa Lanchester...(Henrietta Stiles)
Jody Gilbert...(Charlotte Stassen)
...a další
Ač nerad musím se přiznat, že jsem bohužel jako první
viděl remake tohoto filmu z roku 2003, což se projevilo k mému
přístupu k tomuto kousku. Zvláště proto, že Crispin Glover na mě zapůsobil
mnohem více nežli Bruce Davison. Tento slizoun totiž svého předchůdce
v mnohém převyšoval a dodal Willardovi (coby postavě) mnohem větší šťávu a
charisma. Navíc mi přišlo, že režisér Daniel Mann neměl snad ani v plánu
natočit hororový film. Hororových prvků je tu totiž opravdu minimum a divák
bude mít dojem, že sleduje spíše psychologické drama. Což ovšem neznamená, že
by šlo o špatný film!
Willard totiž obsahuje lehce ponurý příběh s jednou z
nejdepresivnějších postav, jakou jsem měl možnost vidět (tato slova však více
platí právě pro remake). V originále byl sice mladík rovněž pro ostatní
jen obyčejnou onucí – pokud nepočítáme jeho pohlednou novou kolegyni, ale své
emoce nedával příliš najevo (což byl onen podstatný rozdíl mezi tím, co
předvedl Crispin Glover). Přesto divák pořád tak nějak čekal, kdy se dají věci
konečně do pohybu a začne se lehce přitvrzovat.
No a nakonec jsme se přece jenom dočkali. Od chvíle
kdy mladík vezme své dva hlodavčí kamarády do kanceláře, se konečně citelně
změní i samotná atmosféra. Ponurost a nejistotu vystřídá touha po pomstě, která
vygraduje nejen zúčtováním s panem Martinem, ale nakonec i samotným
Willardem. Přesto si neodpustím rýpnutí, že tvůrci sešlápli plyn jen tak na
půl. Klidně mohli ještě více popustit uzdu své představivosti a divákovi
nabídnout poněkud záživnější podívanou. Daniel Mann si však netroufl na
brutálnější finále a my se s tím musím hold smířit. Willard tak v mých
očích sice neuškodí, ale ani zrovna moc nenadchne. Jde o průměrnou podívanou,
která by si však přece jenom zasloužila více pozornosti, než se jí dostává
(dostalo). Pokud si však chcete tento film užít bez nějakých zbytečných
předsudků, pusťte si originál dříve než remake.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat