Gojira VS Supesugojira (1994)

Hluboko ve vesmíru zmutuje její DNA a Gojira brzy bude muset čelit dalšímu děsivému protivníkovi.

Skupina vojáků a vědců se na Birth Island chystá provést riskantní operaci, pod krycím názvem Project T. Jelikož se na ostrově nachází mládě Gojiry je jasné, že ta se musí skrývat někde v okolních vodách. Jejich úkolem je na legendární monstrum umístit zvláštní zařízení, které by jim umožnovalo Gojiru telepaticky ovládat a zabránit jí tak v dalším ničení Japonských měst. K tomu jim má dopomoci „medium“ Miki. V týmu je však i major Akira, který hodlá přerostlé monstrum při první příležitosti zabít. Během příprav však dojde ve vesmíru ke zničení stanice NASA a planeta Země se tak musí připravit na útok nového nepřítele. V hlubinách černé díry se z DNA Gojiry zrodila Supesugojira. Ta se nejprve vypořádá na Birth Island s Gojirou, zajme její mládě a následně se vydává k městu Fukuoka. Armáda pošle na obranu svůj nejnovější stroj M.O.G.U.E.R.U., ale brzy se ukáže, že Supesugojira je nad jejich síly. Nadešel čas oprostit se od všech předsudků a zášti, protože jejich jedinou nadějí je rozzuřená Gojira. 

Režie: Kensho Yamashita

Rok výroby: 1994

Délka: 108 min

Země: Japonsko

Alternativní název: Godzilla vs. SpaceGodzilla

Hrají:

Megumi Odaka…(Miki Saegusa)

Jun Hashizume…(Koji Shinjo)

Zenkichi Yoneyama…(Kiyoshi Sato)

Akira Emoto…(Akira Yuki)

Towako Yoshikawa…(Dr. Chinatsu Gondo)

…a další

Když jsem tady zhruba před dvěma roky avizoval, že napíšu recenze na kompletní sérii, netušil jsem, jak mě po čase začnou přibývající díly znavovat. Jejich kvalita byla opravdu různorodá a bylo na čase si dát menší pauzu. To jsem však netušil, že ta pauza bude trvat víc než rok. Konečně jsem se však zase rozhoupal a tak přišel na řadu jednadvacátý díl s příhodným názvem Gojira VS Supesugojira (americkou předělávku Godzilla, King of the Monsters! (1956) původního snímku za důstojný díl série nepovažuju a tudíž ani neoznačuju ve své recenzi). Fandové Gojiry již z předešlých dílů ví o „koketování“ s DNA zmutovaného kultovního monstra, což jsme mohli vidět v díle Gojira tai Biorante (1989). Jak se však dostala do vesmíru, jsme měli šanci shlédnout až v následujícím Gojira tai Mosura (1992) respektive na jeho konci. Toto zakončení nezůstalo bez povšimnutí a Toho Company tak dalo možnost vzniknout dalšímu obávanému monstru.

DNA Gojiry se z křídel Mosury dostalo do černé díry, kde za pomoci hvězdného prachu a záření zmutovalo. Supesugojira a její hvězdné krystaly dají „pokouřit“ všem zúčastněným stejně jako maketám japonského města. Armáda však nezůstala jen nečině v ústraní a po neúspěchu Mekagojiry sestrojilo další stroj na zastavení nenáviděné Gojiry. M.O.G.U.E.R.A. se skládá ze dvou částí: bojového letounu a takzvaného „krtka“ opatřeného velkým vrtákem. Tentokrát tu jsou však lidi spíše jen do počtu, protože černou práci bude muset odvést hlavně Gojira. Ta jak už bývá poslední dobou zvykem, se zase stává nedobrovolnou zachránkyní lidstva, ale to už tu bylo několikrát a určitě se tak nestalo naposledy.

Diváci tak mají opět šanci vidět celou přehlídku laserových přestřelek, ničení maket baráků a modelů válečných lodí a poskakování herců v legračních kostýmech. Nelze si nevšimnout režisérovu snahu vše zachovat v zavedeném humorném duchu, ale občas mi to bylo trochu na obtíž. Přece jenom by si atmosféra a především chování jednotlivých postav zasloužilo jisté dekorum, jenže tady si scénárista počínal dost chaoticky. Snažil se sice zápletku okořenit o co nejvíc zajímavých prvků (nášlapné miny, japonská mafie, atd.), ale tentokrát se nevyvaroval zbytečnému natahování děje, což se nemile podepsalo především na závěrečném boji a finálním „happyendu“.

Pochvalu si jistě zaslouží Takayuki Hattori za svou hudební vložku, která potvrdila slušnou úroveň svých předchůdců a na poslech byla opravdu výborná. Jelikož já si potrpím i na maličkosti, tak další plus u mě mají tvůrci za dvě malé dívky z ostrova Infant (v předešlých dílech zvané Shobijin, v posledních dílech Cosmos), přestože se zde objevily jen na malou chvíli. Přece jenom k úplné spokojenosti to chtělo minimálně o patnáct minut kratší stopáž. Už teď se však těším na další díl.

Hodnocení:
60%