Horns (2013)

Alexandre Aja nám nabídne pěkně ujetý žánrový gulášek, který zcela vybočuje z jeho dosavadní tvorby.

Ig Perrish právě prožívá nejtěžší chvíle svého života. Jeho životní lásku Merrin někdo brutálně zavraždil a policii se doposud nepodařilo najít pachatele. Ten totiž zmizel a nezanechal na místě činu žádné stopy. Stále více lidí je tak přesvědčeno, že vrahem musí být sám Igy a to dokonce i jeho nejbližší a kamarádi z dětství. Nešťastný mladík se začne uzavírat do sebe a svou situaci řeší alkoholem. Během jedné noci se však stane něco zvláštního. Na čele mu začnou růst rohy a obyvatelé městečka se mu začnou svěřovat se svými intimnostmi a touhami. Igy se rozhodne tento DAR využít k vypátrání vraha své milované, ale na cestě za pravdou na něj čeká nejedno nemilé překvapení…

Režie: Alexandre Aja

Rok výroby: 2013

Délka: 120 min

Země: USA / Kanada

Hrají:

Daniel Radcliffe…(Ig Perrish)

Juno Temple…(Merrin Williams)

Max Minghella…(Lee Tourneau)

Joe Anderson…(Terry Perrish)

David Morse…(Dale Williams)

…a další

Aju a jeho filmy mám velice rád, proto jsem se na jeho nejnovější kousek vážně těšil. Osobně jsem H. Pottera neviděl, tudíž nemám k představitelovi hlavního hrdiny žádné předsudky a tak jsem se pohodlně usadil ke kompu a s chutí se na „Rohy“ vrhl. Na konci jsem z toho měl však dost rozporuplné pocity (jako u několika jiných filmů). Přece jenom jsem očekával něco jiného a tím nemám zrovna na mysli krvavá jatka, kterými je Aja proslulý. Bez těch jsem se klidně obešel. Asi nejvíc mě tu srala ona „sladkost“ některých pasáží a především pak ona sálající romantika a hraní na city. OK chápu, že se nám režisér snažil dostat pod kůži, abychom se lépe vcítili do hlavního hrdiny, ale pokud se mu zrovna nesvěřovali lidi se svými tužbami, tak to byla místy trochu nuda. 

Flashbacky z minulosti pěkně doplňovali děj a některé scény se mi vážně líbily – jak příběhově tak i po filmařské stránce. Kameraman se skutečně řádně vyřádil stejně jako Robin Coudert se svým smyslným hudebním doprovodem. Můj největší problém s tímto filmem však byl především ten, že se tu vzájemně prolínalo několik filmových žánrů a na ten který jsem se těšil nejvíce (hororový), byl zaseknutý někde vzadu a jen občas na mě vykoukl z té tlačenice před ním. Tím samozřejmě nechci říct, že by mě drama/fantasy nebavilo, zvláště když je v tom pořádná dávka ujeté podívané, okořeněné srandovními situacemi a hláškami, jenže když má film skoro dvouhodinovou stopáž je potřeba zápletku postupně prokrvovat a tady se to zdařilo tak napůl.

Perrishovo pátrání po vrahovi své lásky mi přišlo zprvu srandovní, ale postupem času mé nadšení začalo opadávat. A to především s nástupem digitálních prvků, které jsem u Ajy očekával mnohem lépe propracované. Tímhle mě vážně zklamal a ke konci filmu jsem si začal čím dál více přát, ať už je konečně konec. Závěr se totiž v mých očích změnil na totální fiasko. Je mi naprosto jasné, že se mnou nebudete souhlasit, ale já tuhle frašku prostě nesežral. Jedna věc se však režisérovi musí nechat, docela slušně si pohrál s jednotlivými charakteristikami postav a jen velká škoda, že se nechal ke konci až moc unést. V neposlední řadě bych chtěl pochválit, pro mne dosud nepříliš známou herečku Juno Temple, která byla ozdobou tohoto filmu a určitě se porozhlédnu po dalších filmech, ve kterých si zahrála.

Hodnocení:

60%