Strait-Jacket (1964)

Dokáže vás dvacet let v psychiatrické léčebně zbavit touhy potěžkat si zase nabroušenou sekyru?

Tříletá Carol se jednoho večera stane svědkem vraždy svého otce a jeho milenky. Vrahem je její matka Lucy, která se nečekaně vrátila dřív domů, popadla sekyru a oběma uťala hlavu. Následujících dvacet let strávila v psychiatrické léčebně a nyní se vrací zpět na farmu, aby zde po boku své dcery, bratra a jeho choti začala nový život. Lucy se však straní cizích lidí a trpí zlými sny, ve kterých si prožívá ono peklo znovu. Ztráta sebevědomí a podivné matčino chování dělá Carol starosti, protože se má brzy vdávat a potřebuje matčinu oporu. Přecitlivělá Lucy je však naprosto nevyzpytatelná a ve vypjatých situacích se přestává ovládat. Navíc začnou umírat další lidé, ale kdo je skutečně vrahem?

Režie: William Castle

Rok výroby: 1964

Délka: 93. min

Země: USA

Hrají:

Joan Crawford ……………….(Lucy Harbin)

Diane Baker …………………..(Carol Harbin)

Leif Erickson …………………(Bill Cutler)

Howard St. John ………………(Raymond Fields)

John Anthony Hayes …………..(Michael Fields)

…a další

William Castle byl opravdu divný patron, který si však získal celou škálu příznivců a diváci některé jeho filmy opěvují dodnes. Ve spolupráci se scénáristou Robertem Blochem (Psycho) se jim podařilo vytvořit celkem zajímavý kousek, který určitě stojí za pozornost. Strait-Jacket se může především opírat o herecké obsazení, protože jak Joan Crawford, tak i Diane Barker předvedly velice solidní výkony a díky svému „půvabu“ si mne obě získaly.  Venkovské prostředí a pošramocená pověst hlavní hrdinky (nebo lépe řečeno její nevyrovnané chování) dokázali navodit potřebnou potemnělou atmosféru, ve které samozřejmě nechyběla ani pořádná dávka napětí.

Vraždy i postupné poodhalování skutečné pointy jsou provedeny decentním způsobem, který nenechá diváka chladným a zároveň ho přivede „do varu“, navíc ten závěr se jim skutečně povedl. Mám rád psychologické filmy, které jsou tu a tam okořeněné vraždou. Především se mi líbily- psycho výlevy a proměny hlavní hrdinky, která mě těmi svými kukadly doslova uhranula. Joan Crawford jako by byla pro podobné role stvořená. Labilní ženu nehrála poprvé a přestože nepodala zrovna svůj životní výkon, bylo se na co dívat. Snad jedinou větší výtku mám k tomu, že se tvůrci místy nechali až moc unést a nabídli nám několik okatých indicií, kvůli kterým není finále (pro pozorného diváka) zas až tolik překvapivé. Tím samozřejmě nechci říct, že by bylo špatné. 

Černobílost snímku navíc skvěle dopomohla i při budovaní napětí při mord scénách. Těch je tu sice jako máku, ale byly natočeny s grácií. Divák viděl přesně tolik, aby si z toho odnesl potřebný zážitek k dokoukání filmu a nebylo ani za potřebí zbytečného násilí, hektolitrů krve a zakrývání očí. Samozřejmě samotné setnutí je již tak dost “brutální“ záležitostí, ale k nějakým krvavým orgiím by se Castle ani neuchýlil. Jeho osobitý styl již tak dostával diváky do potřebného varu. 

Hodnocení:
70%