Mimozemští opičáci, Robo-Gojira, Interpol – no prostě velkolepé Fukudovo rozloučení s touto sérií… |
Mladá archeoložka odkryje na Okinawě vzácný artefakt
(sošku) bájného ochránce ostrova King Caesara, na které je napsáno dávné
proroctví. Netrvá to dlouho a proroctví se začne naplňovat. Na obzoru se objeví
tajemná černá hora a slunce začne vycházet na západě. Z hory Fuji se náhle
vynoří Gojira, která začne pustošit okolí. Té se do cesty postaví její bývalý
spojenec Anguirus, ale po pořádném výprasku zase rychle zmizí. Profesor Shimizu
a jeho dcera se stanou svědky něčeho nevídaného. Na scéně se totiž objeví druhá
Gojira a po nervy drásající bitvě obou monster oněmělí „diváci“ zjistí, že
jedna z nich je vlastně robot. Mekagojira byla vytvořena opičími
mimozemšťany, aby zabila skutečnou Gojiru a zničila celou Zemi. Do toho všeho
se navíc přimíchá i Interpol a nakonec sám King Caesar. Pojďme společně
sledovat nejztřeštěnější, ale zároveň snad „nejlepší“ Fukudův přírůstek této
série.
Režie: Jun Fukuda
Rok výroby: 1974
Délka: 84. min
Země: Japonsko
Alternativní název: Godzilla vs. Mechagodzilla
Hrají:
Masaaki Daimon ……………….(Keisuke Shimizu)
Kazuya Aoyama ………………..(Masahiko Shimizu)
Reiko Tajima ……………………(Saeko Kanagusuku)
Akihiko Hirata …………………..(Professor Hideto Miyajima)
Hiromi Matsushita ……………….(Ikuko Miyajima)
…a další
Čtrnáctý díl se stal konečnou pro mého nepříliš
oblíbeného režiséra Fukudu, ale paradoxně se mu podařilo rozloučit v opravdu
velkém stylu. Právě jsem napsal něco, o čemž jsem byl ještě před hodinou a půl
přesvědčený, že to snad ani není možné. Tentokrát jsem se bavil od první minuty
téměř až po tu poslední a i přes několik slabších pasáží budu tentokrát
hodnotit nadprůměrně. Asi nejvíce mne opět potěšila akční stránka snímku,
kterou tentokrát tvůrci okořenili o spoustu soubojů nejen monster, ale i lidí. Opičáci
versus agent Interpolu tak přesně tohle bylo podle mého gusta a přestože mu
ostatní postavy zdatně konkurovaly, tak já si oblíbil nejvíc právě jeho. Opět
se tu ukázala i celá škála japonského humoru, který sice moc nemusím, ale
tentokrát kupodivu fungoval tak jak má.
Dokonce i samotná Mekagojira se tvůrcům vyvedla.
Vyzbrojena pěkným arsenálem zbraní, nelítostná a téměř nepřemožitelná- konečně
pořádný nepřítel pro Gojiru. Ta už potřebovala hodně dlouho dostat pořádně na
prdel a tak se i stalo. Už dlouho se nestalo, abych v této sérii fandil
jejímu soupeři víc než mému milovanému monstru (hlavně díky prvnímu dílu), ale
poté co si robot parádně a hlavně brutálně poradil s Anguirusem jsem
prostě musel. Zarytí fandové jistě ocení množství krve, které se tu objeví.
Celý snímek na mne navíc působil příjemně ponurým nádechem, ve kterém nechybělo
ani potřebné napětí. K tomu dopomohl i hudební doprovod, který konečně za
něco stál.
Díky bohu, že v roce 1968 vznikl film Planet of
the Apes, který se bezesporu stal tvůrčí inspirací ke vzniku opičích
mimozemšťanů. Jejich masky byly vydařené, rovněž tak postupné proměny. Opravdu
jsem zde našel jen málo negativních prvků, které se mi nelíbili. Jedním z nich
však byla podoba božského King Ceasara. Přece jenom jsem očekával něco jiného,
než jakéhosi křížence draka a psa s ušima králíčka Azurita a několika
ovčími kůžemi kolem těla. Naštěstí tu nedostal moc prostoru a tak ho přejdu bez
větší kritiky.
Hodnocení:
70%
Žádné komentáře:
Okomentovat