Gojira-Minira-Gabara: Oru kaiju daishingeki (1969)

Malý chlapec se před realitou schovává do svých snů. V obou případech si však prožije docela krušné chvíle…

Malý Ichiro neprožívá zrovna nejšťastnější dětství. Jeho máma na něj kvůli své pracovní vytíženosti nemá moc času, nemá žádné kamarády (pokud nepočítáme dívku Sachiko, která s ním chodí každý den do školy) a často se stává terčem posměchů svých vrstevníků. Zatímco celé město žije rozruchem kolem bankovní loupeže, Ichiro se nejraději ponořuje do svých snů, ve kterých se ocitá na Monster Island, obývaného všemi známými monstry. Může tak zblízka pozorovat Gojiru, Gabaru, Kamacurase, Ebiraha a jiné. Navíc se zde skamarádí se synem Gojiry Minirou (my ho budeme znát jako Minillu z předešlých dílů) a společně sledují „děsivé“ souboje jeho otce s ostatními monstry a prožívají nejrůznější „ztřeštěné“ situace. Bohužel sny netrvají dlouho a Ichiro se musí postavit nebezpečí i v reálném životě…

Režie: Ishiro Honda

Rok výroby: 1969

Délka: 70. min

Země: Japonsko

Alternativní názvy: Godzilla's Revenge / Godzilla, Minilla, Gabara: All Monster's Attack

Hrají:

Tomonori Yazaki …………………(Ichiro Miki)

Hideyo Amamoto …………………(Shinpei Inami)

Haruo Nakajima …………………...(Gojira)

'Little Man' Machan ………………..(Minira / Minilla)

Yoshifumi Tajima ………………….(Detektiv)

…a další

Desátý díl se stal opravdovou „noční můrou“ pro většinu fanoušků této série. Mnozí jej označují za nejhorší díl vůbec a já s nimi musím souhlasit. Tedy alespoň z těch, co jsem měl zatím možnost vidět. Pokud tedy nepočítám americko-japonskou předělávku původní Gojiry- Godzilla, King of the Monsters! (1956), kterou ovšem nezahrnuji jako další díl této série. Honda se tentokrát snížil k tomu, že z toho udělal opravdu už jen podívanou pro malé děti, takový dobrodružný snímek s malým hrdinou, kterou „okořenil“ záběry z minulých dílů (souboje Gojiry). Za jediné pozitivum vidím to, že se na scéně objevila Gabara, která si to několikrát rozdala nejen s Gojirou, ale i Minillou (která tentokrát i mluví – jak trapné!!!).

Představit malého Ichira mi byl krajně nesympatický, takže jsem si celou dobu tajně přál, ať ho něco konečně sežere, nebo mu ti dva bankovní lupiči zlomí vaz. To by ovšem asi malé fagany moc nebavilo. Proto se tvůrci rozhodli do svého díla přenést trochu dramatičnosti, k čemuž jim měla dopomoci „detektivní“ zápletka s dvojicí lupičů, kteří ovšem pobrali ještě méně rozumu, než jejich malý protivník. Snažili se vše podat humorným stylem, ale až na pár záblesků se jim to moc nepovedlo. Degradace původní myšlenky, tak zachraňovaly jen vystřižené scény z předchozích filmů a to bylo dost málo. 

Flashbacky sice nejsou nikdy na škodu, zvláště když jsou opravdu zajímavé, jenže pokud je divák nucen dívat se na něco, co už viděl a nic pořádného (nového) pořád nepřichází, začne se nudit. Ten samý pocit jsem prožíval i já a ve skrytu duše se už těšil, až tahle hrůza skončí. Naštěstí to celé trvalo jen sedmdesát minut. Všichni malí caparti si však z toho mohou vzít poučení, že zbabělost je potřeba potlačit do pozadí, pokud nechceš celý život dostávat jen přes držku! Každopádně tento film můžete s klidným srdcem vynechat. 

Hodnocení:
30%