 |
Právem opomíjený starý vlkodlačí kousek, který se sem
tam objeví třeba i na Primě…
Robert Bridgestone často jezdí se svým synem Richiem
do srubu u jezera, kde tráví volný čas opékáním a rybařením. Zrovna se u nich schyluje
k rozvodu a tak se snaží syna ale i sebe přivést na jiné myšlenky. Onoho
osudného večera jsou však napadeni podivným stvořením. Dojde mezi nimi k souboji,
Robert je pokousán a stvoření umírá. Ukáže se však, že se po smrti chlupatý
tvor proměnil v neznámého člověka. Zatímco Richie je přesvědčen, že šlo o
vlkodlaka, jeho otec se vše snaží nedramatizovat a šerifovi potvrdí, že je
napadl onen muž. Jenže při dalším úplňku, se Robert začne sám nevědomky měnit
ve vlkodlaka a terorizovat své okolí…
Český
název: Chlapec, který spatřil vlkodlaka
Režie:
Nathan
Juran
Rok
výroby: 1973
Délka:
93
min
Země:
USA
Hrají:
Scott Sealey...(Richie Bridgestone)
Kerwin Mathews...(Robert Bridgestone)
Elaine Devry...(Sandy Bridgestone)
Bob Homel...(Bratr Christopher)
Robert J. Wilke...(šerif)
...a další
Vlkodlaci se objevovali už v pradávných bájích a
příbězích, takže se nedá divit, že se stali vděčným námětem kromě spisovatelů i
mnoha filmařů. Už si snad ani nevzpomenu, který film s touto tématikou
jsem viděl jako první, ale vlkodlačích hororů jsem do dnešní doby viděl už
opravdu hodně. A tak musím bohužel souhlasit s tvrzením, že tento kousek
patří po právu mezi ty přehlížené a velmi nízko hodnocené. Tu a tam se objeví
na nějaké naší televizní stanici, ale moc kvalitní podívané se opravdu
nedočkáte. Z vlastní zkušenosti však můžu tvrdit, že znám ještě mnohem
horší kousky…
Moc pozitivních věcí, tu ovšem skutečně nenajdete. Většina
postav vám přijde neskutečně protivných, kvalita jednotlivých dialogů je rovněž
dost mizerná a to nemluvím o samotném vzhledu vlkodlaka. V některých záběrech
skutečně jeho obličej připomíná ksicht paviána (k čemuž jej mnozí přirovnávají
nejvíce), z některých úhlů zase prase – no strach zřejmě nikomu nenažene a
spíš vás rozesměje. Což by ale neměl, protože o komedii rozhodně jít nemá. Naštěstí
se tu objeví i pár scén, při kterých se tvůrcům podařilo navodit alespoň na
několik krátkých okamžiků i snesitelnou atmosféru (jde však jen o pár záblesků)
a to hlavně při útocích na těch pár nebožáků, které vlkodlak Robert zabije.
Kapitolou samo o sobě je partička hippiees se svým
vůdcem bratrem Christopherem a jeho hlásání slova božího mixnutého s bláboly
nějaké sekty typu jehovistů či vesmírných lidí. Ti mi lezli na nervy mnohem
více, než otravný malý spratek či špatný vzhled vlkodlaka. Snad kdyby se stopáž
smrskla na hodinu, dalo se z toho vyždímat něco o trošku lepšího, ale to
se nestalo.
Chlapec, který spatřil
vlkodlaka tak i v mých očích patří k podprůměrným céčkovým brakům,
kterým se klidně můžete vyhnout a o nic nepřijdete. Těch pár světlejších
okamžiků to jako celek rozhodně nezachrání.
Hodnocení:
30%
Žádné komentáře:
Okomentovat