 |
Smrtí milované dcery jejich problémy nekončí, ba spíše
začínají…
V prosinci roku 2005 zasáhne rodinu Palmerových
tragická událost, která navždy poznamená jejich životy. Během pikniku u
přehrady nedaleko australského města Ararat zmizí jejich šestnáctiletá dcera
Alice. Utonula, utekla nebo šlo jen o špatný vtípek na účet ostatních?
Policejní pátrání však dospěje po několika hodinách ke smutnému konci – tělo mrtvé
dívky bylo nalezeno na mělčině a i poslední naděje zoufalých rodičů pomalu
pohaslo. Jenže tím to pro Palmerovy ještě zdaleka neskončilo. V jejich domě
se začnou dít podivné věci a napovrch vyplouvají chmurné informace ze života
jejich dcery, o kterých až dosud neměli ani potuchy…
Režie:
Joel
Anderson
Rok
výroby: 2008
Délka:
89
min
Země:
Austrálie
Hrají:
David Pledger...(Russell Palmer)
Rosie Traynor...(June Palmer)
Martin Sharpe...(Mathew Palmer)
Talia Zucker...(Alice Palmer)
Steve Jodrell...(Ray Kemeny)
...a další
Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument)
se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela
rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde
o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou
kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během
natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých
herců.
Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze
kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně
dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich
milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné
věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve
filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo
jinak. Což asi málokoho překvapí.
Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy,
experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat,
jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství,
se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou
však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a
nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které
dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí
posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se
dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá.
Lake Mungo má značné
nedostatky a rozhodně ho nikomu nebudu doporučovat, ale našel jsem tu i několik
pozitivních věcí, které nakonec rozhodly, že tomuto pseudodokumentu dám alespoň
průměrné ohodnocení. Samotný příběh si dokázal získat mé sympatie, ta omáčka
okolo už moc ne.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat