Divide, The (2011)

Atomový kryt pod vaším barákem, nemusí vždy znamenat záchranu…

New York City se začne otřásat sérií výbuchů. Všude je slyšet nářek lidí, budovy padají k zemi jedna za druhou a my máme šanci sledovat malou skupinku přeživších, kteří naleznou záchranu v atomovém krytu pod jedním z věžáků. Ten tajně vybudoval správce budovy Mickey, který nehýří zrovna nadšením, že tu má nezvané hosty, ale teď je především potřeba táhnout za jeden provaz. Jenomže strach, paranoia, nedostatek jídla a vody, brzy zažehnou první jiskry konfliktu a nedůvěry mezi všemi zúčastněnými. Klaustrofobickému prostředí navíc moc nepomůže „návštěva“ podivných ozbrojených zakuklenců, kteří znemožní těm uvnitř dostat se ze suterénu ven. Brzy započne ten správný psychologický teror, který přežijí jen ti nejodolnější…

Režie: Xavier Gens

Rok výroby: 2011

Délka: 122. min

Země: Německo / USA / Kanada

Hrají:

Lauren German …(Eva)

Michael Biehn …(Mickey)

Milo Ventimiglia …(Josh)

Michael Eklund …(Bobby)

Rosanna Arquette …(Marilyn)

…a další

Xavier Gens mě nějak závratně nepřesvědčil ani u vychvalovaných Frontiére[s], takže jsem od tohoto nečekal absolutně žádné zázraky a jak se po dvou dlouhých hodinách ukázalo, mé tušení mne nezklamalo ani tentokrát. Francouzský režisér opět doslova „vypotil“ průměrnou podívanou, které by mnohem více slušela kratší stopáž, protože některé pasáže jsou dost nezáživně natahovány. Lhal bych ovšem, kdybych tvrdil, že se mi film nelíbil alespoň, co se do průměru vleze. Přestože všechno zprvu nasvědčovalo tomu, že půjde zas o další klasické „postapo“, tvůrci se rozhodli přece jenom zaexperimentovat a veškeré své úsilí vrhli na psychologické hrátky s divákovou myslí. Těm se během filmu dle ohlasů vytvořila v hlavě spousta otazníků (stejně jako mě), ale jen na málokterý z nich, jsme během průběhu filmu dostali odpovědi. Což mě na tom všem sralo asi nejvíc. Ty týpky v ochranných oblecích si klidně mohli odpustit… 

Tudíž jsem musel vzít s povděkem alespoň onu pověstnou ponorkovou nemoc, která se osvědčila již v mnoha jiných filmech a i zde si tvůrci počínali docela slušně. Podařilo se jim vytvořit depresivní atmosféru zmaru, která se zhruba v polovině promění v hotové psychologické peklo (no hlavně pro samotné postavy), ve kterém není místo pro lidskou důstojnost, lítost či pochopení. Měl bych sice k některým momentům pár výhrad, ale nechce se mi v tom dneska nějak zbytečně pitvat. Obrázek si o tom jistě udělá každý sám, až film shlédne (trapný závěr plný klišé mluví snad za vše)…

Podobně mě vždy irituje i onen „americký nacionalismus“ či „vlastenectví“, kdy se snad v každém filmu, seriálu či pořadu musí alespoň jednou objevit americká vlajka (existuje jen snad několik výjimek, kdy tomu tak není), nebo zahrát kousek hymny či v těch novějších objevit zmínka o tragickém 11. září. Tohle je už vážně k posrání a zvláště když to točí úplně cizí režisér. No ale zpět k postavám. Líbila se mi ona pestrobarevnost jednotlivých charakteristických rysů, jenže jakoby měl scénárista strach jejich přednosti – slabiny rozvinout trochu podrobněji. Prostě nechal většinu zmagořit v jednu chvíli a pak děj se vůle boží. No jenže tomuhle krytu se bůh vyhnul sviňským obloukem a tak jako vždy všechno musí zákonitě skončit u sraček. Škoda, že nebyl využit veškerý potenciál a hlavně těch nezodpovězených otázek.

Hodnocení:
60%