 |
Klub smolařů musí dostát svému slibu, protože ďábelský
Pennywise je zpět!
Uběhlo 27 let od chvíle, kdy dokázalo sedm dětí
porazit ZLO v podobě ďábelského klauna, který terorizoval jejich městečko.
Jenomže ne navždy jak si mysleli a tak je potřeba, aby dostáli slibu, který si
ono dne dali. Pennywise je zpět a tak je Mike Hanlon nucen opět povolat všechny
členy „Klubu smolařů“, aby se mu znovu postavili. Většina z nich už dávno
zapomněla na hrůzy, příkoří i šikanu, kterým museli čelit, ale je na čase, aby
si znovu vzpomněli a čelili svému největšímu strachu. Pennywise však touží po krvavé
odplatě a je mnohem silnější, než kdy předtím…
Český
název: To: Kapitola 2
Režie:
Andy
Muschietti
Rok
výroby: 2019
Délka:
169
min
Země:
USA
Hrají:
Bill Skarsgård...(Pennywise)
James McAvoy...(Bill Denbrough)
Jessica Chastain...(Beverly Marsh)
Bill Hader...(Richie Tozier)
Jay Ryan...(Ben Hanscom)
Isaiah Mustafa...(Mike Hanlon)
James Ransone...(Eddie Kaspbrak)
Andy Bean...(Stanley Uris)
...a další
Na tohle pokračování se většina lidí opravdu těšila a
dodnes slyším ty chvalozpěvy, které se pěli na remake z roku 2017. Já však
mezi fandy filmového zpracování Kingovy knihy zrovna nepatřím a dávám přednost
původnímu televiznímu filmu z roku 1990 (i když ani ten nebyl žádným
zázrakem) – no hlavně tedy samotné knižní předloze. Remake nebyl vyloženě
špatný, našel jsem v něm několik opravdu dobrých pasáží, pár scén bylo
správně mrazivých a atmosférických, ale na některé představitele dětských rolí
jsem byl až alergický. I tak jsem však dokázal prvnímu dílu dát lehce
nadprůměrných 60%.
Do druhého dílu už jsem tak šel s mnohem menším
očekáváním, takže jsem nebyl ani moc překvapený, že jsem se dočkal ještě o něco
horší podívané, než tomu bylo minule. Já osobně moc nemusel dospěláckou pasáž
ani v původním It (1990). A tady si pro nás Andy Muschietti připravil dost
těžce přepálenou 169 minutovou nálož. Proboha proč? Víc jak polovina filmu byla
zbytečně natahována, obsahovala nudné pasáže i vyloženě hluchá místa a já se
několikrát přistihl, jak nervózně pokukuju po časomíře. Dospělí herci se sice
snažili, ale já si víc užíval ty vzpomínkové pasáže z dětství.
Pennywise tu sice
nedostal zas až tolik prostoru, kolik by si zasloužil, ale nebylo to zas až tak
žalostně málo, jak někteří tvrdili napříč internetem (za to Henry Bowers mi tu
přišel naprosto zbytečný). Horší už to bylo s jinými „formami strachu“,
kterým museli čelit naši hrdinové. Na to, že tvůrci disponovali větším
rozpočtem, tak v některých scénách přišli na řadu nechutně odporné
digitální efekty (monstra), ze kterých rozhodně nešel strach. Prostě jen
prachobyčejný průměrný film, nic víc.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat