Gojira tai Mosura tai Mekagojira: Tokyo S.O.S. (2003)

Tentokrát vsadili tvůrci na city a myslím si, že jim to přineslo kýžené ovoce.

Po poslední bitvě zůstala Mekagojira (Kiryu) mimo provoz. Gojira skončila sice na dně moře, ale zklikvidovat se jí nepovedlo. Vědec Yoshito Chujo dostane za úkol Kiryu co nejrychleji opravit, ale její nejděsivější zbraň „Absolute Zero“ je nenávratně zničena. Aby toho nebylo málo, dostane japonská vláda varování od Shobijin, aby neprodleně vrátili kosti původní Gojiry do moře, jinak božská Mosura vyhlásí lidstvu válku. Na oplátku nabízí svou ochranu Japonska před dalšími útoky obávaného monstra. Ta však rozhodně nehodlá čekat, než se obě strany dohodnou a opět se vynoří z hlubin Tichého oceánu a začne demolovat Tokio. Mosura se proto vydává do boje, zatímco se na ostrově Infant narodí její potomstvo. Jenomže tentokrát je Gojira nad její síly a tak vládě nezbývá nic jiného než poslat do boje poškozenou Kiryu. 

Režie: Masaaki Tezuka

Rok výroby: 2003

Délka: 91 min

Země: Japonsko

Alternativní název: Godzilla, Mothra, Mechagodzilla: Tokyo S.O.S.

Hrají:

Noboru Kaneko…(Yoshito Chujo)

Miho Yoshioka…(Azusa Kisaragi)

Hiroshi Koizumi…(Dr. Shin'ichi Chujo)

Mitsuki Koga…(Kyosuke Akiba)

Yumiko Shaku…(Akane Yashiro)

…a další

Říká se „Do třetice všeho dobrého a zlého“, ale já měl obavy, že to Tezuka nezvládne ani tentokrát. Naštěstí mě docela mile překvapil a já si tento sedmadvacátý díl konečně užil. Děj navazuje na předchozí díl, ale velké pozitivum jsem viděl především v tom, že se tu prostřídalo herecké obsazení. Yumiko Shaku se tu objevila jen na malou chvíli, aby ovládaní opravené Kiryu přenechala dvojici postav (Azusa,Akiba), kteří mi byli mnohem více sympatičtí. Navíc je tu mnohem více prostoru věnováno mému nejoblíbenějšímu „monstru“ Mosuře. Asi nejvíce mě režisér potěšil vzpomínkovým flashbackem z filmu Mosura (1961), ve kterém jsme měli možnost vidět postavu doktora Shin'ichi Chuja poprvé. 

Na rozdíl od zmiňovaného filmu tu však Mosura hrála spíše „druhé housle“. Její souboj s Gojirou byl víceméně povedený, tady bylo cílem tvůrců spíše zahrát divákům na city. Osud božského tvora mi nebyl vůbec po chuti, ale bylo potřeba na svět přivést nový život. On celkově mi přišel tento díl docela ponurý, zvláště co se dramatičnosti týče. Konečně se scénáristé oprostili od těch nesmyslných hovadin, které zdobily poslední díly a divákům nabídli docela velkou akční pasáž nabitou pořádným soubojem. Tentokrát nebudu ani moc hanit triky a použité efekty, protože já byl vážně spokojený s nabídnutou show.

Především jsem pak z toho cítil opravdovou uvolněnost a návrat ke kořenům této série. Obě larvy prošly výraznou proměnou své image, od dob kdy jsme jejich předchůdkyně mohli vidět naposledy a jejich útoky na Gojiru byli vážně úsměvné. Někdo sice může považovat kousání do ocasu či stříkání lepkavého sekretu za „trapnou“ záležitost, ale opravdoví skalní fandové této série si především z hlediska nostalgie určitě přišli na své stejně jako já. Navíc i samotná Mekagojira výrazně přispěla k obohacení děje a to především zásluhou postav, které jí obsluhovaly. Tokyo S.O.S. mi tak ve finále udělal docela radost a už se nemůžu dočkat závěrečné finální bitvy, která nás čeká v posledním díle této série.

Hodnocení:
60%