Godzilla (1998)

Americký remake původní Gojiry se moc nepovedl.

Jaderné zkoušky v Tichomoří mají pro armádu cenné poznatky, ale to se už nedá říci o místní fauně. Radioaktivita zapříčí její nejrůznější mutace a lidstvo brzy na vlastní kůži pocítí tyto následky. Z hlubin oceánu se vynoří obří Godzilla, která začne ničit vše, co se jí postaví do cesty. Pro New York to však bude mít přímo katastrofický scénář, protože monstrum si jej vyhlédlo, jako místo svého uhnízdění. Téměř nezničitelný tvor znamená pro armádu velký problém a na pomoc tak musí přispěchat Niko Tatopoulos. Mladý vědec však zprvu nenachází u vládních činitelů pochopení, ale naštěstí se na scéně objeví francouzský vyšetřovatel  Philippe Roaché…

Režie: Roland Emmerich

Rok výroby: 1998

Délka: 139 min

Země: USA / Japonsko

Alternativní název: Gojira

Hrají:

Matthew Broderick…(Niko Tatopoulos)

Jean Reno…(Philippe Roaché)

Maria Pitillo…(Audrey Timmonds)

Hank Azaria…(Victor)

Kevin Dunn…(Hicks)

…a další

Jsem velkým fanouškem asijské Gojiry a tak jsem byl velice zvědavý, jak si Roland Emmerich poradí s tímto americkým remakem. Japonci nechali svou kultovní příšeru ve filmu Gojira VS Desutoroia (1995) zemřít a tak se Američanům otevřela cesta k jejímu „znovuoživení“ – hlavně tedy co se v očích diváků týče. Emmericha nepovažuju za špatného režiséra, ale na jeho filmy se musí člověk dívat dost s nadhledem. Den nezávislosti však považuju za nadprůměrnou záležitost a tak jsem se docela těšil i na Godzillu. Ishiro Honda se však musel při její premiéře obracet v hrobě. Když viděl jak to jeho kolega i s mnohonásobným rozpočtem dokázal zprznit. 

Sám jsem si připadal jako ve zlém snu a popravdě jsem tento film shlédl až napodruhé, protože jsem u něho několikrát usnul. Přepálená stopáž, slabí herci (potažmo nezajímavé postavy), nelogické prvky a scény, směšné efekty – to všechno se stalo terčem kritiky a já se pod ní můžu jen podepsat. Vzhledem k rozpočtu a mediální kampani všichni očekávali obrovskou bombu, ale brzy započala spíše obrovská vlna kritiky a posměšků. Emmerich to pojal pěkně po svém a jelikož se doslova vyžívá v hromadných demolicích a destrukcích všeho na place – přenesl tuto svou neřest i sem. Tentokrát se chlapec však přepočítal a doslova pohřbil veškerý potenciál, který se mu nabízel. Což se samozřejmě nepěkně podepsalo na celém filmu.

Zatímco asijská Gojira ničila doslova úplně vše, co se jí připletlo pod nohy, tak její americká sestřička rychlostí blesku dokázala pobíhat newyorskými ulicemi, schovávala se v budovách, kanalizacích, atd. – a to doslova tak rafinovaně, že jí nedokázali najít ani vrtulníky. Desetileté děcka tohle možná sežrali i s navijákem, ale dospělý si musel jen ťukat na čelo. Abych ovšem jen nehanil – našel jsem tu několik slibných momentů. Především pak samotný začátek se mi líbil – tedy až do doby, než Godzilla sežrala ten vrtulník a nezačala skákat po budovách. Měl jsem původně v plánu poslat celý film do odpadu, ale nakonec dám přece jenom alespoň průměrné hodnocení. Proč? Nejspíš z nostalgie a protože mám rád „monster“ filmy. Navíc si Jean Reno nevedl vůbec špatně. No a finální scéna na mostě zcela odbourala můj odpor k předchozímu ději. Ta se jim opravdu povedla. Je však obrovská škoda nevyužitého potenciálu, který se tu nabízel.

Hodnocení:
Slabých 50%