XX [ekusu kurosu]: makyo densetsu (2007)

Odpočinkový výlet se promění v boj o holý život s bandou fanatických vesničanů, kteří touží po vaší noze…

Aiko navrhne své kamarádce Shiyori, která nedávno prošla bolestivým rozchodem, aby vyrazili na výlet do malé vesničky Ashikari, kde jsou nádherné horké prameny a ona na všechno zapomněla. Skvělý plán, nádherné místo, ale jen do doby než obě dívky zjistí, že vesničané nejsou vůbec milé stvoření, ale členové starodávného kultu, který nebohým ženám na jejich rituálních obřadech uřezává nohy do své sbírky. 

Režie: Kenta Fukasaku

Rok výroby: 2007

Délka: 90. min

Země: Japonsko

Hrají:

Nao Matsushita ………………….(Shiyori)

Ami Suzuki ………………………(Aiko)

…a další

Po delší době jsem se opět navrátil ke sledování asijské tvorby (když nepočítám Gojiru), která kdysi patřila k mé nejoblíbenější. Jenže ve chvíli kdy jsem neustále sledoval další a další kousky ve kterých figurovaly dlouhovlasé černovlásky, mě nějak přešla chuť. Tentokrát jsem však sáhl po zcela odlišném odvětví a po předčtení hrubého obsahu filmu, jsem se nevýslovně těšil. Říkal jsem si, že půjde o takovou japonskou obdobu buranského hororu a ani jsem se zas tak moc nespletl. Začátek příjemně navnadil a já se těšil na pořádnou řezničinu. Ta se k mému nevýslovnému zklamaní sice nekonala, ale i tak jsem byl nakonec docela spokojený.

Pěkná krajina a ponurost oné vesnice, kde již na první pohled vypadají místní jako banda retardů, nabízela přímo solidní šanci na vytvoření potřebné atmosféry, ale počáteční jiskra začala postupně pomalu uhasínat. Nažhavený divák se tak musí spokojit pouze s vystrašeným výrazem obou pohledných Japonek a díky zajímavých časovým skokům i jejich rozdílná „dobrodružství“. Popravdě se mi nejvíce líbily pasáže, ve kterých se objevila tajemná jednooká mrška s ostrými nůžkami, která patřila k těm nejzajímavějším momentům tohoto filmu. Na druhou stranu jsem očekával mnohem větší iniciativu ze strany kulhajících vesničanů, kteří zůstávali dost v pozadí, což byla chyba. 

Místo aby tvůrci nechali pořádný průchod své fantazii, stáhli se do jakési pomyslné ulity, ze které vylezli až v samém závěru. Naštěstí tu byla alespoň ona divoška s nůžkami a i díky ní jsem se skoro vůbec nenudil. Akční scény, v nichž hrála hlavní roli, sice byly místy lehce přehnané, ale alespoň nenudily. Ono počáteční „natěšení“ sice trochu upadlo, protože jsem očekával, že tu půjde o něco trochu jiného, ale i tak se z toho nakonec vyklubala alespoň průměrná podívaná. 

Kenta Fukasaku by se však dle mých rad měl raději i nadále věnovat spíše akčním filmům, které mu jdou mnohem lépe nežli ty hororové. Nějak výrazně mne nedokázal přesvědčit o opaku ani ve své prvotině Battle Royale II: Requiem, i když pravdou je, že tentokrát to bylo o cosi lepší. Doporučovat vám tento film nebudu (přestože není špatný), ale hlavně od něj neočekávejte žádné zázraky. Na jedno podívání je to však přijatelná podívaná. 

Hodnocení:
60%