Rubber (2010)

I vražedná pneumatika dokáže rozpoutat hotový masakr.

Hlavního hrdinu/ku tu představuje vyhozená pneumatika, která v sobě objeví psychokinetické schopnosti, díky kterým nejprve zabije několik zvířat a následně se zahledí do pohledné dívky (Roxane Mesquida). Na své cestě za „neopětovanou láskou“ začne Robert (jak se pneumatika jmenuje) následně zabíjet vše, co se mu připlete do cesty, člověka nevyjímaje. To vše za podpory diváků, kteří jeho počínání pozorují dalekohledy z nedalekého vršku. 

Český název: Guma

Režie: Quentin Dupieux

Rok výroby: 2010

Délka: 82 min

Země: Francie / Angola

Hrají:

Stephen Spinella…(Chad)

Roxane Mesquida…(Sheila)

Daniel Quinn…(otec)

Devin Brochu…(syn)

Hayley Holmes…(Cindy)

…a další

Vážení diváci pohodlně se usaďte a naplno si vychutnejte nezávislý a ojedinělý film Quentina Dupieuxe. Vyfasujete dalekohled a hurá za zábavou. Tak přesně tahle nějak začíná tento opravdu zvláštní kousek, na který jen tak nezapomenu. Ne proto, že by šlo o skvělou podívanou, ale popravdě jsem spíš zíral, na co všechno ti Francouzi nepřijdou. Totální ujetost je asi to správné přirovnání, kterým bych tento film označil. Bohužel kromě několika humorných situací tu převládá hlavně nuda. A ta je opravdu všudypřítomná.

Je mi naprosto jasné, že samotný tvůrce pojal natočení filmu jako recesi k filmovému stereotypu a snažil se namixovat dramatickou vložku s černým humorem a sociálním cítěním, jenže na to nešel moc chytře. Zpočátku jsem byl docela mile překvapený, ale postupem času mě film začal stále více zmáhat a hlavně nudit. Onen zrod vraždící pneumatiky a její první „krůčky“ byl ještě v pořádku, stejně jako vybuchující zvířata a lidi, jenže ke konci filmu se to celé začalo měnit v jednu velkou frašku a dementních dialogů začalo rapidně přibývat. To samé se dá říci i o „divácích“, kteří tento film pozorovali. Vložené scény a rozhovory byly rovněž příjemným zpestřením, ale jakmile se na scéně objevili policajti, tak to šlo do kytek. Humor přestal býti účinný a trapnost dostala zelenou.

Je vážně velká škoda, že se Dupieux nechal na můj vkus až moc unést tím svým "no reason". Jedno se mu však musí nechat, chtěl být originální a to se mu do jisté míry skutečně povedlo. Jen bohužel nedokázal lépe „prodat“ své myšlenky. Hlavně to chtělo kratší stopáž a to ani nebyla tak dlouhá. Snad kdybych se na to díval podnapilý na nějakém filmovém fesťáku, tak by se mi to líbilo více, ale takhle nemůžu dát ani průměrné hodnocení.

Hodnocení:
40%