Gojira tai Mekagojira (1993)

Japonští vědci naleznou velké vejce, které odvezou do své laboratoře. Netuší však, že o něj májí zájem i Rodan a Gojira. Armádě tak nezbývá nic jiného než proti nim poslat Mekagojiru…

Organizace spojených národů zřizuje v roce 1992 tzv. Centrum Obrany (UNGCC), které má za úkol zastavit Gojiru jednou provždy. Podaří se jim vytáhnout z moře pozůstatky  Mecha-King Ghidoraha a vytvoří z něj dva nové stroje. Tím prvním je létající bojový člun Garuda a tím druhým Mekagojira. O dva roky později tým japonských vědců přijíždí na ostrov Adona v Beringově moři, kde naleznou velké vejce. Předpokládají, že se jedná o vejce Pteranodona a odvezou jej do výzkumného centra v Kjótu. Vejce ovšem k jejich nevědomosti dokáže vyvolávat telepatický signál, který přitáhne pozornost jak Rodana, tak i Gojiry. Oba totiž touží po „obsahu“ toho vejce. Při cestě začnou ničit vše, co jim přijde do cesty. UNGCC musí urychleně povolat do zbraně Mekagojiru i Garudu jinak z Kjóta zbydou jen samé trosky…

Režie:  Takao Okawara

Rok výroby: 1993

Délka: 108. min

Země: Japonsko

Alternativní názvy: Godzilla vs. Mechagodzilla II / Gojira VS Mekagojira

Hrají:

Megumi Odaka ……………………(Miki Saegusa)

Masahiro Takashima ………………(Kazuma Aoki)

Ryoko Sano ………………………..(Azusa Gojo)

Yusuke Kawazu ……………………(Profesor Omae)

Leo Meneghetti …………………….(Dr. Asimov)

…a další

Ishiro Honda byl prý původně osloven, aby se ujal režie dvacátého dílu, jenže k tomu nakonec nedošlo kvůli jeho úmrtí. I proto se toho nakonec ujal opět Okawara a ani tentokrát se mu bohužel nepodařilo získat si diváky na svou stranu. Často je mu vytýkána jeho neschopnost zaujmout diváka pořádnou bitvou, protože chaotická práce kameramana nedopřeje moc kvalitní podívanou. To samé se dá říci i o samotném scénáři, na jehož úkor se tvůrci spíše soustředili na speciální efekty, které jsou sice na první pohled docela pěkné, jenomže v tom zbytečném zmatku ztrácí na efektivitě. Navíc ani zde se zcela nepodařilo zbavit jisté překombinovanosti, která již začínala mnohým lézt pěkně na nervy.

Rodanův návrat na scénu jsem ovšem kvitoval s povděkem, jenže i u něj dostaly jeho charakterové vlastnosti (které mne v minulosti uchvátily) vzhledem k pokroku na frak. Místo pěkných větrných smrští jsem se musel dívat na jeho „laserovou show“, kterou občas obohatilo jen několik klovanců.  Z kdysi hrdého pána oblohy se stal místy jakýsi splašený vrabčák, který navíc na konci ukázal i „dobré srdce“. Právě onen závěr měl zřejmě za úkol zavzpomínat na staré dobré časy, kdy Rodan a Gojira ochraňovali svět jako parťáci bok po boku. Když k tomu připočítám i zrod Baby Gojiry, začal jsem mít vážné obavy, že se to celé změní zase ve frašku určenou hlavně pro malé děti. Naštěstí k tomu nedošlo, ale i tak si mohli více pohrát se vzhledem mláděte.

I proto jsem začal vkládat největší naděje do boje mezi Gojirou a dvojicí oplechovaných protivníků. Destruktivní fighty na sebe naštěstí nenechali dlouho čekat a já si začal film konečně užívat. Především i díky výzbroji Mekagojiry a Garudy. Ti se konečně ukázali jako rovnocenní soupeři pro Gojiru a pořádně jí proklepali kožich. Snad poprvé tu lze spatřit snahu armády zničit svého nepřítele za pomoci něčeho jiného než jen nekonečného počtu raket a dělostřeleckého ostřelování. Tato myšlenka vlastně odstartovala jakousi další „éru“ v této sérii, díky které bude vidět jisté zlepšení ve zbývajících dílech. 

Že by snad konečně TOHO a producent Tanaka pochopili, co od nich diváci (kromě Japonců) celou tu dobu očekávali? Bylo by však potřeba se konečně zbavit již zastaralé šablony, kterou se nám pořád snaží vnucovat, jenže která již přestala být zajímavá. Finálním rozuzlením však dokázali, že to zas tak „žhavé“ nebude. Podobně jako v předchozím díle Gojira tai Mosura (1992) totiž opět vyhraje japonská láska (mnohdy nepochopitelná) nad nenávistí. Díky tomu vlastně zjistíte, že jste se těch 108. minut vlastně dívali na takový „skrytý“ romantický film s polo dramatickým happyendem. 

Hodnocení:
50%