Company of Wolves, The (1984)

A proč máš tak velké zuby?

Rosaleen žije se svými rodiči a sestrou v nádherném domě blízko lesa. Jednoho večera se jí zdá sen, který je neskutečně živý. Díky ní máme možnost sledovat pohádkový příběh podobný Červené karkulce. Příběh, v němž figuruje mladá dívka, která má ráda svojí babičku. Dívka, která se nebojí ničeho a nikoho. Což může být problém, když v lese žije smečka krvelačných vlků, kteří nepohrdnou ani lidským masem. Její babička jí ráda vypráví různé příběhy, které se údajně staly a cokoliv z toho se může klidně stát i její vnučce. Ta brzy zjistí, co z toho je pravda a co lež. Sledujte tento psychologický příběh, který se stal takovou novodobou pohádkou o vlkodlacích. Dočkáte se v něm i mnoha poučení a věřte, že nudit se nebudete.



Český název: Společenství vlků
Režie: Neil Jordan
Rok výroby: 1984
Délka: 95 min
Země: Velká Británie / USA

Hrají:
Sarah Patterson ... (Rosaleen)
Angela Lansbury ... (babička)
David Warner ... (otec)
Tusse Silberg ... (matka)
Micha Bergese ... (lovec)
... a další


Film natočil všem jistě známý irský režisér Neil Jordan. Narodil se ve městě Sligo a to píšu jen proto, že jsem tam nějakou dobu žil a pracoval. O tom, že není žádný zelenáč, nás přesvědčil svým zřejmě nejznámějším filmem Interview with the Vampire: The Vampire Chronicles, který byl nominován na dva Oscary. Kromě již zmíněného filmu natočil zhruba asi dalších deset filmů, z nichž se skoro všechny setkaly z velkým úspěchem. Patří mezi ně například: Mona Lisa, The Miracle, The Crying Game, Michael Collins, The Butcher Boy, The End of the Affair, Breakfast on Pluto, The Brave One. Jeho tvorba patří mezi nelepší ostrovní podívanou, která kdy na Britských ostrovech vznikla.

Skoro celý film se odehrává vlastně v docela živém snu mladé Rosaleen. Navíc se do děje přidalo i skvělé vyprávění příběhů její babičky. Právě tyto příběhy patří mezi nejzajímavější z celého filmu a objeví se v nich i nejvíc filmových triků, na kterých je celý film postaven. Máme možnost vidět několik proměn lidí ve vlkodlaky, z nichž některé scény jsou opravdu pěkné a zařadil bych je mezi nejlepší, jaké jsem měl možnost vidět. Proměna je různorodá a má několik způsobů, takže se nebudete nudit, protože producenti přišli hned z několika nápady. Samotní vlkodlaci jsou jistě jednou z nejlepších věcí, které máme možnost vidět, ale ani ostatní věci nesmím opomenout, protože celý film je velice důmyslně vyvážený.

Prostředí filmu je technicky zvládnuto velmi dobře. Autentičnost pohádkového vzhledu je velice pěkně přeneseno na několik chaloupek, které jsou velmi chudě zařízené, vodu berou z malinkaté studny na náměstíčku, v lese mají důl. Samotný les je průchozí jen po pěšinkách, protože všichni jsou si vědomi, že když odbočí z cesty, tak je čeká nejspíš smrt v podobě vlčích útoků, kteří často dáví jejich dobytek. A uprostřed toho lesa žije jedna stará babička. Chvílemi mi připadalo, že má sklony k feminismu a vlastně celý film se nese v podbarvení sexuality, která v některých pasážích zní i dost krutě a směšně. Taky máme možnost zjistit i to, že vlkodlaci se dělí na dvě skupiny. Jaké? To se dozvíte ve filmu. Babička své vnučce poradí tři hlavní zásady, které ji mají pomoci v životě: nesejít z cesty, nejíst planá jablka, a nevěřit mužům se srostlým obočím. Jak uvidíte, tak ani jedním se neřídila.

Jenom vás chci hlavně upozornit, že tento film v žádném případě nesrovnávejte s pohádkou o Červené karkulce. Protože až na pár náznaků s ní nemá zajisté nic společného. Babičku zde nikdo nesežere, místo vlka taky máme vlkodlaka, Karkulka není zas až tak nevinné děvče atd.

Už jsem tady chválil pěkné ztvárnění prostředí i proměnu vlkodlaků, tak teď něco ke kameře. Kvalita záběrů je velice pěkná a sestříhání scén rovněž. Jde vidět, že si na tom pořádně mákli a zvládli i přechod ze snu do reálu. Občas jsem se v tom sice trošičku ztratil, ale hlavně mi šlo o to, že jsem nerozeznal vyprávěný příběh od snu. Hudební doprovod byl velice vhodně vybraný a skvěle zapadal do probíhajícího děje, takže navodil místy i dusnější, sklíčenou atmosféru a z toho zase zcela odlehčil některé nudnější scénky.

Herecké obsazení mi moc neříká, ale většina herců předvedla docela slušné výkony a nemají se za co stydět. Nesmím ale zapomenout na hlavní lákadlo tohoto filmu a to je Angela Lansbury. Legendární detektivní spisovatelka ze seriálu To je vražda napsala. Tato dáma byla naprosto úžasná a zcela po právu můžu říct, že její výkon byl ze všech nejlepší.

Hodnocení:
Film na mě udělal velmi dobrý dojem, protože mě docela překvapilo, co dokázala natočit britská produkce. Pěkné prostředí filmu, skvělý děj, naprosto dokonalá přeměna ve vlkodlaka a slušní herci vás za těch devadesát minut jistě přesvědčí, že utracených peněz za film nemusíte litovat. Dávám téhle netradiční pohádce o vlkodlacích 70%.