Stevie (2008)

S adoptovanou holčičkou přišlo do jejich domu i něco jiného. Něco, co brzy začne upozorňovat na svou přítomnost ne zrovna šetrnými způsoby…

Manželé Andrián a Claire se marně snaží již několik let založit rodinu, osud jim však prostě nepřál. A tak se rozhodnou adoptovat osmiletou holčičku Isabel. Zpočátku vše vypadá v naprostém pořádku, ovšem jen do chvíle, kdy Isabel začne mluvit o svém imaginárním kamarádovi Steviem a v domě se začnou dít podivné věci. Jde skutečně o něco nadpřirozeného, nebo si se všemi zúčastněnými pohrává jen jejich lehce narušená psychika? Isabel totiž není jediná, kdo zažil před časem traumatizující zážitek a musí se vyrovnávat s velkou ztrátou…

Režie: Bryan Goeres

Rok výroby: 2008

Délka: 91 min

Země: Španělsko

 

Hrají:

Catherine McCormack...(Claire)

Jordi Mollà...(Adrián)

Ida Jorgensen...(Isabel)

Silvia Tortosa...(Carmen)

...a další

Tentokrát padla volba na další televizní kousek s prvky duchařiny, který se tu a tam objeví na nějaké naší televizní stanici. Tuctová podívaná příliš originální zápletky nenabídne, nicméně si nemyslím, že by šlo o vyloženě špatný film. Jeho tvůrci se však až příliš křečovitě drželi zaběhlých kolejí a již xkrát viděného klišé, takže je dost pravděpodobné, že se u sledování filmu bude většina lidí spíše nudit. V některých pasážích určitě! Tempo příběhu totiž dost připomíná jízdu na horské dráze.

 

Na jedné straně se nás tvůrci snaží nalákat na imaginárního přítele, který se na sebe snaží upozornit a postupně přidává na intenzitě, na druhé straně tu máme odkrývání smutné minulosti jak dívky, tak samotných rodičů, no a na té třetí bohužel ne moc často záživnou atmosféru a malou porci napětí. Vždy šlo jen o takové malé záblesky atraktivity (leč neoriginální – viz koupelna a pára, agresivní pes, nepořádek v kuchyni), ale nějakého pořádného „psycho teroru“ se tu nedočkáme ani omylem.

 

Na Španěly popravdě trochu slabota. Co se hereckých výkonů týče, tak to sice rovněž nebyla žádná velká sláva, ale ani vyložená katastrofa. Celé mi to přišlo jako takový neškodný duchařský film pro náctileté, který sice neurazí, ale ve finále vám toho vlastně ani moc nenabídne. Bát se u něj určitě nebudete, snaha o emoce v závěru se sice dostavila, bohužel mě to nějak extra neoslovilo. Nejvíc se na tom všem vyřádil architekt samotného domu, protože takový bych nechtěl ani zadarmo…

Hodnocení:

40%