 |
| Hammer Film Productions a jejich poněkud „odlišnější“ filmové zpracování známého příběhu. |
Premiéra představení Johanky z Arku v Londýnské opeře dopadne katastrofálně. Již samotné přípravy provázely podivné komplikace, ale nyní zemře člověk přímo na jevišti a hlavní hvězda Maria se poté psychicky zhroutí a odmítne dále vystupovat. Šéf souboru Harry Hunter se vše snaží vyřešit nalezením nového talentu, ale to nelibě nese majitel Lord Ambrose, který musí mít vše pod svou kontrolou a nemá rád, když někdo dělá něco za jeho zády. Pro titulní roli je vybrána mladá talentovaná dívka Christine, která do té doby pracovala v souboru jako sboristka. Ta se však musí kromě výhružek a uhánění od Lorda Ambrose popasovat i s tajemným mužským hlasem, který před ním dívku varuje. Nikdo nemá ani tušení, že pod operou existuje podzemní komplex, který si za své útočiště vybral tajemný muž s maskou na obličeji. Ten kromě toho, že je velkým milovníkem operní hudby touží pomstít staré křivdy, které na něm byly před časem spáchány.
Český název: Fantom opery
Režie: Terence Fisher
Rok výroby: 1962
Délka: 84 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Herbert
Lom…(The Phantom / Prof. L. Petrie)
Heather
Sears…(Christine Charles)
Edward
de Souza…(Harry Hunter)
Michael
Gough…(Lord Ambrose d'Arcy)
Thorley
Walters…(Lattimer)
…a další
Tohle
bylo mé třetí setkání filmové zpracování románu Gastona Lerouxe, které jsem měl
možnost vidět a „bohužel“ musím říct, že klasika z roku 1925 je stále
nejlepší. Byl jsem hodně zvědavý, jak se s tím popasuje zřejmě nejvytíženější
režisér studia Hammer Terence Fisher. Přestože to nedopadlo vyloženě špatně, přece
jenom očekávání bylo mnohem větší. Netradiční způsob zpracování známého příběhu
byl na jednu stranu velmi zajímavým tahem, nicméně si myslím, že na druhou stranu
ona „jalovost“ tomu ublížila asi nejvíc. Tedy hlavně z pohledu milovníka
hororového žánru. Přece jenom dávám přednost ponuřejší atmosféře.
Tím však
rozhodně nechci říci, že by zdejší atmosféra byla vyloženě špatná. Byla prostě
jiná, než jsem byl zvyklý u předešlých Fantomů. Dramatických scén tu bylo k vidění
docela dost, dokonce dojde i k několika úmrtím, ale přesto jsem se nemohl zbavit
pocitu, že ze scénáře cítím jistou naivitu. Zvláště co se minulosti samotného
Fantoma týká, požáru tiskárny a následného úkrytu ve stokách. Přestože mě
studio Hammer vždy uchvátilo svými nádhernými kulisami, kostýmy (tady tomu
nebylo jinak), tak Fantomům úkryt byl tentokrát trochu odfláknutý. Tedy ve
srovnání s jinými filmy. Abych ovšem jen nehanil je tu i celá řady pozitivních
prvků, které určitě stojí za pochvalu.
Především
pak herecké obsazení nebylo vůbec špatné. Herbert Lom sice nedostal tolik
prostoru, kolik by si zasloužil, ale své role se zhostil velice dobře. Na
rozdíl od svých předchůdců zde však Fantom nebyl ani tak vykreslován jako „zrůda“,
ale spíše jako člověk, který touží po porozumění a obdivu – jenž se zároveň snaží
vypořádat s křivdou, která se mu stala (lidským způsobem). To jeho
pomocník už na tom byl o poznání hůř. No alespoň jsme se dočkali několika mordů
a finálního dramatického zakončení. Heather Sears nejvíc potěšila svou pěknou
tvářičkou a Edward de Souza šarmem. No a v neposlední řadě musím pochválit
hlavně hudbu. Ačkoliv nejsem velkým příznivcem oper/operet, tak občas není na škodu
si poslechnout i něco vážnějšího.
Hodnocení:
60%
Žádné komentáře:
Okomentovat