Obrovský Megalodon bude tentokrát řádit v jednom malém jezeře, aneb co ti blázni ještě nevymyslí. |
Ropná společnost potají rozjíždí nový vrt na opuštěném ostrově. Musejí však vrtat hlouběji než kdokoliv před nimi a nevědomky uvolní z ledové „pasti“ obrovského Megalodona, který začne brázdit vody jezera zrovna ve chvíli, kdy se k ostrovu blíží skupina gangsterů s ukradeným obrazem a čtveřice teenagerů, kteří se zde chtěli pobavit. Všichni zůstanou uvězněni na ostrově a jejich řady se začnou tenčit každým dalším krvavým útokem prehistorického tvora.
Režie: Brett Kelly
Rok výroby: 2012
Délka: 75 min
Země: Kanada
Hrají:
Christine Emes …(Tia)
Emanuelle Carriere …(Jill)
Celine Filion …(Kristen)
Angela Parent …(Barb)
Duncan Milloy …(Rich)
…a další
„Jak ho zabijeme? Po vidlácku…“ Myslel jsem si, že už jsem toho co se filmů se žraloky viděl dost a už mě nic nedokáže překvapit, ale tento kanadský amatérský film je zdárným příkladem toho, že to jde. Digitální žralok by mi ještě tolik nevadil, ale proto co jsem byl nucen asi hodinu sledovat (zbylých 14 minut byly závěrečné titulky, což je taky pěkná rarita) nemám moc slov. Vlastně ani pořádně nevím odkud začít, protože skoro všechno tu bylo špatně. Tedy až na výběr pěkných holek, ale to je tak jediné, co se tu dá pochválit. Oba scénáristé (David A. Lloyd, Trevor Payer) a režisér Brett Kelly museli být zřejmě po celou dobu své „práce“ pořádně zhulení, protože to co dokázali zplodit, nesahá Asylákům a Nu Image ani po kotníky.
Kvalita kamery a střihu byla tak prachbídná, že jsem
měl chuť to už po první polovině vypnout. To už domácí videa mají lepší kvalitu
a to ještě nemluvím o samotném scénáři a dialozích. O LOGIKU tu absolutně nezavadíte
– spíše bych to označil za přehlídku zmaru a soutěži hereckých antitalentů. Na
druhou stranu jsem zjistil, že pomalu 15-20 metrový žralok rád loví ve vodě po
kolena a má „problémy“ převrhnout vratkou lodičku. Navíc ho zezačátku ani
nebylo vidět stejně jako krev z jeho obětí, tak jsem měl strach, že zůstal
uvězněný někde na mělčině a já budu muset strávit zbytek filmu jen s onou
bandou blbečků pobíhajících po ostrově. Asi nejvíce mě pobavila závěrečná
hláška „No jak se říká: i příšera má svoje mláďata…“
Osobně mnohokrát patřím mezi zastánce céčkových
(monster-zvířecích) filmů a dávám jim klidně i průměrné hodnocení, protože
alespoň pobaví, když už neokouzlí svými efekty, ale Jurassic Shark si to prostě
nezaslouží. Spíš to jako celek vypadá dost trapně a už teď vím, že si tento
film již nikdy nepustím. Takže pokud můžete, vyhněte se tomuhle paskvilu
obrovským obloukem. Jedině snad, že byste byli zvědavý na ty dlouhé závěrečné
titulky, nebo jste takoví nadšenci jako já, máte hroší kůži a nevadí vám
odpadní kousky.
Hodnocení:
20%
Žádné komentáře:
Okomentovat