El páramo (2021)

Samota a křehká psychika dokáží nadělat neplechu a to nejen ve španělské pustině s bubákem za zadkem…

V 19. století Španělskem zmítala jedna válka za druhou. Diego společně se svými rodiči našel ukrýt hluboko v pustině, kde si postavili malou farmu daleko ode všech. Jeho otec Salvador vládne tvrdou rukou, zatímco matka Lucía je na něj milá a laskavá. Jednoho večera mu otec poví děsivý příběh o zlé bytosti, která se živí lidským strachem a od té chvíle nastává pro jejich rodinu pohroma. Nejprve přijde na řadu setkání se zraněným cizincem, kterého je otec nucen zabít, aby následně sama hlava rodiny odjela pryč. Matka to těžce snáší a její psychický stav se každým dnem zhoršuje. Stává se nebezpečnou nejen pro sebe, ale i pro malého Diega. Navíc se zdá, že se jejich domov stal terčem oné zlé bytosti, o které mluvil jejich otec. Dokáže Diego zachránit sebe a svou matku, nebo oba podlehnou svému strachu…?

Český název: Stín samoty

Režie: David Casademunt

Rok výroby: 2021

Délka: 92 min

Země: Španělsko

Alternativní názvy: La bestia, The Wasteland

 

Hrají:

Asier Flores...(Diego)

Inma Cuesta...(Lucía)

Roberto Álamo...(Salvador)

María Llop...(La Bestia)

Alejandra Howard...(Juana)

...a další

Distribuce Netflixu tentokrát do své filmové flotily přibrala i toto španělské psychologické drama, které je lehce říznuté i trochou toho mysteriózního hororu. Opravdu ale jen nepatrnou kapkou, to je potřeba říci hned na úvod. Rádoby historické kousky mi rozhodně nevadí, mají-li hlavu a patu a dokáží nabídnout zajímavou zápletku. Bohužel tady to originalitou zrovna nehýřilo, stejně jako množství opravdu zajímavých pasáží tu bylo obsaženo ve velmi slabé dávce. Nemůžu však říci, že by šlo o vyloženou katastrofu, protože i zde jsem našel několik dobrých momentů a scén, které stojí za pozornost.

 

Dobrý film se dá natočit i s minimem herců a malým rozpočtem -   o tom jsem se přesvědčil již několikrát, ovšem to by scénář musel být mnohem záživnější, propracovanější a když už má jít i o horor, tak i děsivější. Tady se ale docela dlouho řeší jen rodinné drama naší rodinky, kdy každý z rodičů má jinou představu o výchově dítěte a následný odjezd otce konečně rozproudí alespoň trochu tamní atmosféru. Divák si není jistý, jestli z toho matce jen hráblo, nebo skutečně farmičku začne obléhat nějaká zlá bytost. Pracuje se zde především jen s náznaky – což mi vůbec nevadilo, ale v závěru mi už to neustálé bouchání dveřmi, přítmí a řvaní lezlo trochu na nervy.

 

Bubák se tu ukáže až v posledních patnácti minutách a to jen na krátký okamžik – jak se ukázalo tak to bylo jen a jen dobře. Navíc mi kupodivu ten malý spratek nebyl ani vyloženě protivný. Mou pozornost si však po celou dobu držela pro sebe především pohledná Inma Cuesta – taky bych se s ní rád vykoupal v kádi. Ta svým výkonem zcela převyšovala ostatní na place. Bohužel jako celek to nefungovalo tak, jak bych si já a asi i sami tvůrci přáli. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale znám mnohem lepší španělské filmy a dokonce i horory na podobné téma. Lepší podprůměr a nic víc.

Hodnocení:

40%