 |
Staré sanatorium stojící uprostřed temných lesů skrývá
děsivé tajemství, pro které nebudou mít pochopení nejen ústřední postavy, ale i
většina příznivců prvního dílu…
|
Pětice pracovníků dostane za úkol „vyčistit“ staré
sanatorium uprostřed norských lesů. Mají prozkoumat přes 300 místností, odebrat
vzorky nebezpečného odpadu a posbírat všechny důležité dokumenty. Objekt totiž
oficiálně nikdy nebyl uzavřen a zanedlouho má dojít k jeho demolici.
K nápomoci jim má být starý správce, ale již po prvním seznámení je jim
jasné, že tento chlápek z jejich přítomnosti není vůbec nadšený. Skupina
se přesto pustí do práce, ale komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Během
průzkumu budovy totiž začnou mít pocit, že na tomto děsivém místě nejsou sami.
Což se následně potvrdí nalezením umírajícího muže, jehož tělo je pokryto
podivnými jizvami. Co před nimi skrývá správce Karl a co stojí za podivnými
zvuky z podzemí? Hrůzná minulost tohoto místa začne vyplouvat na povrch a
všichni ji brzy pocítí na vlastní kůži…
Režie:
Pål
Øie
Rok
výroby: 2015
Délka:
93
min
Země:
Norsko
Alternativní
název: Dark Woods 2
Hrají:
Ellen Dorrit Petersen...(Live)
Renate Reinsve...(Synne)
Anders Baasmo Christiansen...(Ole)
Tomas Norström...(Frank)
Baard Owe...(Karl)
...a další
Pro skandinávskou tvorbu mám určitou slabost a zvláště
pak pro tu norskou. Navíc režisér Pål Øie pro mne není žádnou neznámou a po
jeho Skjult jsem před pár dny viděl i mnohými opěvovaný první Villmark. Sice
jsem z tohoto lesního hororu nebyl tolik odvařený jako mnoho jiných
hororových nadšenců, ale musím uznat, že jednička měla své osobité kouzlo. I
proto jsem neváhal a co nejrychleji si pořídil i druhý díl. Dopředu jsem si nic
o tomto filmu nezjišťoval (což byla asi chyba), protože bych tak předešel
zklamání, že oba filmy spolu nemají skoro vůbec nic společného.
Vlastně kromě spadlého německého letadla do jezera a
modelu letadélka vůbec nic. Prvotní zklamání z toho, že se děj nebude
tentokrát odehrávat v potemnělých lesích (norská krajina je opravdu
nádherná a Norsko patří mezi moje nejoblíbenější země, které jsem během svých
toulek nejen Evropou navštívil), ale v ponurém sanatoriu. Naštěstí se
ukázalo, že tato změna nebyla zas až tak katastrofální, jak by se na první
pohled mohlo zdát. Režisér totiž
dokázal zapracovat v určitých momentech na atmosféře i zde a našel jsem tu
i několik velice slibných scén, při kterých se mi trošičku zvýšil tep.
Postupné prozkoumávání
ponurých chodeb a místností přímo vybízelo k rozpoutání něčeho opravdu
velkého, ale to by se scénáře musel ujmout někdo jiný, než sám režisér. Ten měl
sice množství zajímavých nápadů, ale ty už nedokázal pořádně zrealizovat a hlavně
vytvořit soustavné napětí. Místy totiž jeho bujná fantazie vytvořila takový
chaos, že se v tom nejeden divák ztrácel a některé situace byly dost
nelogické. Stejně jako chování některých postav. To už je ovšem bohužel zažitý
trend mnoha filmů (tvůrců).
Nejvíce byl mnohými Pål Øie kárán
za to, že nedokázal přijít s nějakými pořádnými mord scénami a s tím
musím bohužel souhlasit. Polovina postav zemřela opravdu dost jalovým způsobem,
který postrádal nejen nápaditost, ale především potřebnou dávku brutality a
krve. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se film jmenoval úplně jinak a
s původním Villmarkem neměl absolutně žádnou spojitost. Kterou taky skoro
neměl. Věřím, že by si pak získal více diváků na svou stranu.
Jelikož však já nepatřím
mezi ty, kteří jedničku považují za klenot skandinávské tvorby (znám lepší
filmy), tak ke dvojce nemám zas až tak velké předsudky. Našel jsem tu několik
momentů, které se mi líbili a zas až tolik jsem se u toho ani nenudil. Já to
vidím na čistý průměr.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat