Bone Daddy (1998)

O vrahovi kterého ještě nikdo nechytl nebo nezemřel, raději knihu nepiště. Mohlo by se ho to totiž dotknout a pak ho budete mít v patách…

Bývalý patolog a nyní spisovatel Palmer právě slaví úspěch se svou novou knihou. Při jejím psaní využil svých medicínských znalostí a zkušeností s nevyřešeným případem brutálního vraha (Vykosťovače), který nebyl nikdy dopaden. Neuvědomil si, že tím však vytáhne starého kostlivce ze skříně, tedy až do chvíle, než zmizí jeho editor a v jeho pokoji po něm zbyde jen jeho prst a následně Palmerův syn Peter obdrží balíček s dalšími kostmi, které rovněž patří jeho spolupracovníkovi. Palmer díky předchozím známostem začne pracovat na případu společně s detektivkou Sharon, ale brutální vrah s nimi rozehraje ďábelskou hru a všechno poukazuje na to, že jde o osobní věc a v nebezpečí se ocitá každý, kdo je Palmerovi blízký.

Český název: Vykosťovač

Režie: Mario Azzopardi

Rok výroby: 1998

Délka: 90 min

Země: Kanada / USA

 

Hrají:

Rutger Hauer...(Palmer)

Barbara Williams...(Sharon)

R.H. Thomson...(Stone)

Joseph Kell...(Peter)

Robin Gammell...(Cobb)

Blu Mankuma...(Trent)

...a další

Ačkoliv jde spíše o krimi thriller nežli čistokrevný horor, ležel mi tento kousek dlouho v hlavě. Naposledy jsem jej viděl, ještě když jsem chodil do školy a od té doby ne a ne si vzpomenout jak se jmenuje až dnes. Samozřejmě díky velké radě a pomoci při mém pátrání. Nejde ani tak o to, že by šlo o bůhvíjak úžasnou podívanou, je to dost průměrná záležitost, ale tady pracovala především nostalgie a matné vzpomínky.

 

Místy se tu objeví lehce mrazivá atmosféra skloubená s nemilosrdným záporákem, který svým obětem vytahuje kosti z těla zaživa a rád prodlužuje jejich trápení. Větší část filmu však připomíná spíše klasickou detektivku, ne příliš záživnou, ve které se hodně řeší rodinné vztahy hlavního hrdiny (který taky nebyl zrovna neviňátko). Rutger Hauer se však své role zhostil poměrně dobře a slušně ho doplňovala i Barbara Williams. Té mi bylo až líto při scéně s kočkou a mrtvolou.

 

Věc, která mi nejvíce utkvěla v paměti, bylo pátrání podle stylu šití mrtvol. Každý patolog má svůj osobitý způsob a tuhle práci mohou skutečně dělat jen silné povahy. Škoda, že márnice a pitevna nebyly ve filmu více využity. Konec mohl být taky lépe vygradovaný. Závěr mi přišel totiž dost narychlo splácaný a ne zas tolik záživný. Ale tak to je úhel pohledu, jak se na to každý podívá. Vykosťovače vidím někde mezi průměrem a podprůměrem. V mém případě ale zapracovala hlavně nostalgie, takže se přikloním k vyššímu ohodnocení. 

Hodnocení:

50%