Premonition (2007)

Dokáže ovlivnit Sandra Bullock smutný osud svého manžela?

Když se na prahu Lindina domu objeví policejní důstojník a oznámí jí smutnou zprávu, že její manžel Jim zemřel při autonehodě, zdrcená žena tomu nechce uvěřit. Jejich život byl dosud plný radosti, vychovávali spolu dvě malé dcerky a ona si nedokáže představit, co budou bez něj dělat. Následující ráno je však vše úplně jinak. Její muž je živý a zdravý, nikdo z blízkého okolí nic neví o tom, že by měl umřít, jenomže následujícího dne je zase všechno jinak. Linda si není jistá, jestli je vše jen výplod její fantasie, nebo je za vším něco jiného? Něco nadpřirozeného? Jakoby se propojila přítomnost s budoucností i minulostí, může snad změnit osud svého manžela, nebo se jen dočista zbláznila?

Český název: Předtucha

Režie: Mennan Yapo

Rok výroby: 2007

Délka: 96 min

Země: USA

 

Hrají:

Sandra Bullock...(Linda Hanson)

Julian McMahon...(Jim Hanson)

Peter Stormare...(Dr. Roth)

Amber Valletta...(Claire)

Nia Long...(Annie)

...a další

Když jsem tento film viděl zhruba před třinácti lety poprvé, moc mě popravdě nezaujal. Mysteriózní drama s romantickou vložkou, troškou těch hororových prvků a nepříliš přesvědčivou Sandrou Bullock – toť vše, co jsem si z toho po těch letech pamatoval. A tak jsem se rozhodl, že tomu dám ještě jednu šanci. No bohužel můj celkový názor na tento film se ani po letech moc nezměnil. Jako celek mě to nebralo ani tentokrát, ale musím uznat, že několik povedených pasáží by se tu i našlo a chtěl bych se Sandře omluvit – zas tak hrozná nebyla.

 

Můj největší problém byl v tom, že jsem od toho očekával prostě něco víc, než se mi nakonec dostalo. Filmů s nejrůznějšími časovými smyčkami (rovinami) jsem už viděl celou řadu a tady to nejvíc odnesla špatná práce samotného režiséra, který z toho prostě nedokázal vymáčknout ani polovinu, přestože se zde jistý potenciál nabízel. Místy se tu sice objevila slušná atmosféra, která ovšem negradovala podle představ, spíš bych řekl, že místy neskutečně stagnovala a přešlapovala z místa na místo. Jako by se samotný režisér nemohl rozhodnout, zda má přitvrdit, nebo přidat více romantiky – potažmo dramatických emocí.

 

Nějak zvlášť se nepřetrhli ani Julian McMahon či Peter Stormare a tak nezbývá než ocenit hlavně průsvitnou látku v dešti a rýsující se bradavky hlavní hrdinky, páč samotný závěr si zas tolik potlesku nezaslouží. Já nejsem moc velkým příznivcem happyendů a asi ani nikdy nebudu, ale pokud jsem pozorně sledoval, tak jim tam některé věci zas až tolik neseděly – co se nám za těch pár dnů snažil scénárista a režisér nakukat. Takže mi nezbývá než potvrdit, mé původní podprůměrné ohodnocení, které jsem tomuto filmu vlepil už v roce 2009.

Hodnocení:

40%