Dark Hours, The (2005)

Nádor na mozku dokáže nepěkně potrápit i zkušenou psychiatričku. Zvláště pak její vlastní psychiku a blízké okolí…

Samantha pracuje jako psychiatrička v ústavu pro nebezpečné pacienty a psychicky narušené vrahy. Před časem zjistila, že má nádor na mozku, který se bohužel začíná zvětšovat a zřejmě se nedá léčit ani operovat. Alespoň tedy ne schválenými a otestovanými léky. Proto si tajně vpichuje neotestovanou látku a její psychický stav se zhoršuje každým dnem. Chtěla by proto strávit s manželem hezký víkend a všechno mu říct, jenomže ten na ní nemá čas. Odjede proto za ním do srubu v lesích, kde právě dopisuje novou knihu. Tam ho nachází se svou sestrou Melody, která mu dělá asistentku, a oba z její přítomnosti nejsou zrovna dvakrát nadšení. Situace se zhorší příchodem dvou nezvaných hostů, z nichž jeden je její bývalý pacient (psychopat a vrah), který touží po pomstě. Ti rozehrají s naší trojicí podivné „společenské hry“, které mají vyzradit veškerá tajemství, ale zároveň i bolet všechny zúčastněné, nejen na duši ale hlavně na těle…

Režie: Paul Fox

Rok výroby: 2005

Délka: 80 min

Země: Kanada

 

Hrají:

Kate Greenhouse...(Dr. Samantha Goodman)

Gordon Currie...(David Goodman)

Iris Graham...(Melody)

Aidan Devine...(Harlan Pyne)

Dov Tiefenbach...(Adrian)

...a další

Samotný námět nevypadal zprvu vůbec špatně. Očekával jsem psychologický thriller říznutý trochou toho násilí, snad i nějaké to mučení a možná i gore scény. No dostalo se mi od každého trochu, ovšem v míře menší, než mi bylo milé. Navíc si divák musí počkat opravdu dlouho, než se začne dít něco opravdu zajímavého. Což bylo s ohledem na to, že film netrvá moc dlouho, docela otravné. První polovina byla spíše rodinným dramatem o nemocné doktorce a jejím manželovi – no a samozřejmě do milostného trojúhelníku patřila i koketující sestra.

 

Teprve s příchodem těch dvou psychopatů a zastřelením psa se trochu zlepšila i samotná atmosféra. Došlo na nějaké ty hry (svlékací telefon, čtení z deníčku, komu co usekneme sekyrou…). No a začaly se objevovat i halucinogenní scény. Divák si nemohl být jistý, co je skutečnost a co realita. Tento nový vánek mi zpočátku nějak nevadil a začal jsem tušit, že on ten příběh bude tak trochu o něčem jiném, než se doposud tvářil.

 

Přitvrdilo se, čeká nás i finální odhalení – což asi spoustu lidí potom už ani moc nepřekvapí, protože k tomu vede docela dost podstrčených indicií. Bohužel se z toho stal i místy dost těžce stravitelný guláš. Herecké výkony většiny zúčastněných taky patřili spíše do průměrné/podprůměrné kategorie a třeba uštípnutí prstu bylo už na první pohled až moc gumové. V konečném součtu to tedy vidím spíše na lehce podprůměrnou záležitost, ale vyložená ztráta času to není. 

Hodnocení:

40%